Prostředí politické soutěže několik měsíců před volbami do dolní sněmovny parlamentu se ustálilo do těžko akceptovatelného dualismu establishment vs. kolaboranti.
Ve svobodné liberální společnosti je politická pluralita, která je založená na demokratických základech žádoucím a nezbytným komponentem politického prostředí. Bez různosti názorů a platforem upadá legitimní politická soutěž a dostává prostor nežádoucí extremismus.
V době po roku 1989 se u nás ustálila doba vládnutí dvou dominantních stran, jedné konzervativně-liberální, druhé sociálně-demokratické. Obě byly pro evropskou integraci i vstup do NATO. U socialistů sice postupem času začalo docházet k podivné zahraničně-politické zmatenosti, zamlžení rozdílu mezi spojenci a oponenty a zvláštní náklonosti k autokratickým režimům na východě, ale v tom nebyla ČSSD nijak výjimečná, němečtí socialisté byli (a jsou) schopni ještě větších politických omylů a chyb. Obě strany ale stály na legitimních politických filozofiích a prováděly demokratickou politiku.
Od vstupu politického projektu spolupracovníka StB Andreje Babiše do politiky, který je založen na nespokojenosti (Akce Nespokojených Občanů 2011), populismu, politickém podnikání, demokratickém deficitu a absenci koherentní politické platformy, začala i formální eroze stranického prostředí v Česku ve smyslu politického programu a ideového obsahu.
Sněmovní volby v roce 2013 představují zlom v polistopadovém modelu a nesystémové a nedemokratické strany (ANO, Úsvit, KSČM) získávají přes 40 % hlasů. Výsledky voleb z roku 2017 přestavují další nárůst na 48 % pro nedemokratické či nesystémové strany. Po posledních sněmovních volbách se sice situace zlepšila a nedemokratický blok získal „jen“ 37 %. Avšak v souvislosti s dalšími změnami, zejména rusko-ukrajinské válce se stranické ideové prostředí stabilizovalo v dualitě establishment a kolaboranti s Ruskem.
Blok establishment (demokratické strany) zamrzl z pragmatických důvodů udržení vládní koalice i dlouhodobé ideové vyprázdněnosti na obhajování statu quo. Vláda rezignovala na otevření dialogu o možné reformě EU, zjednodušení veřejné správy či razantní budování obranných schopností Česka tři roky od začátku největší války v Evropě od druhé světové války. Stav Armády České republiky je na samostatný a dosti ponurý text. Nedostatek vize, špatná komunikace, stávkující policisté a podvyživená armáda jsou průvodní jevy současné vlády v prostředí bezprostřední bezpečnostní hrozby. Největší domácí politické vzrůšo je, když prezident otevře okoralé a nepopulární téma přijetí Eura.
Ale ještě depresivnější je pohled na alternativu. Ta demokratická de-facto neexistuje a všechny relevantní politické subjekty v opozici i mimo sněmovnu charakterizuje přímá či nepřímá podpora Ruska, a to i v tom smyslu, že Rusko neoznačují jako hrozbu a nepřítele, čímž mu de facto slouží v jeho zločinném rozpínavém jednání.
Tato velmi nepříznivá situace podkopává důvěru v politiku jako takovou tím, že nepředkládá voličům relevantní politickou alternativu, ale vytváří dualitu, která v lepším případě celý systém znevažuje a v druhém ohrožuje bezpečnost a prosperitu země. V lepším případě zanedbává strukturální bezpečnostně-politické problémy v tom horším spolupracuje s nepřítelem.
Autor: T. K. z Team 4 Ukraine
Líbí se vám naše činnost a chcete také podpořit pomoc Ukrajině? Prosím pošlete nám příspěvek na transparentní účet 2801169198/2010 nebo navštivte náš dobročinný eshop. Případně můžete podpořit některý z našich projektů i na platformě Donio.
Powered by Froala Editor
