Jedním z našich stálých partnerů – příjemců pomoci, kterou financují čeští přátelé Ukrajiny, je nemocnice ve středoukrajinském Kremenčuku. Bývalá kozácká pevnost na Dněpru je dnes sídlem Regionální nemocnice pro válečné veterány, která nabízí komplexní specializovanou terciární péči o raněné z války.
Zvenku nemocnice nevypadá jako místo s moderním a progresivním přístupem k léčbě, ale v nemocničním areálu sovětské architektury se nachází keramická dílna, malý zoo-koutek nebo tenisový kurt. Do chodeb nemocnice je umístěna řada pokojových rostlin a akvárií. Skvěle vypadá i domek se včelími úly, které jsou otevřené ven, ale uvnitř domku lze na úlech ležet a vnímat rojení a hukot v úlu jako součást léčby.
Ředitel nemocnice Mykola Litvinenko klade velký důraz na komplexní péči, od stravy po zapojení do dalšího života. V krmenčucké nemocnici chtějí, aby se tam veteráni cítili jako doma. Veteráni nejsou v nemocnici jediní pacienti, celkem velkou částí jsou starší lidé v paliativní péči a osvěžujícím dojmem působí skupinky studentů zdravotnických škol, které s nemocnicí spolupracují při výuce. Dobrý vztah mezi pacienty a nemocnicí ukazuje i případ zraněného vojáka, který po uzdravení pomohl nemocnici s obložením sauny.
Nešťastnou připomínkou současné situace ale i ukrajinské vynalézavosti je improvizované zařízení, na spouštění imobilních pacientů do sklepa, který slouží jako kryt. Vrátek a popruhy nad schodištěm jsou především svědky ruské brutality, která při útocích nerozlišuje mezi civilní a vojenskou infrastrukturou, ale ani mezi nemocnicemi a školami.
Výstavba komunitního centra
Skutečným snem, který se pomalu daří uskutečňovat je budování komunitního centra v Kremenčuku, který nemocnice pro veterány organizuje. Nemocnici se podařilo získat od vedení města dům v havarijním stavu a v současné době ho přeměňuje v komunitní centrum, které bude sloužit široké obci ve městě na mnoha úrovních. Projekt má zahrnovat azylový dům pro ženy s dětmi, kavárnu, ve které budou pracovat postižení a zahradu, která bude sloužit jako místo setkávání pro místní bez rozdílu. Snem je, že v zahradě centra se potkají mladí, staří, veterání války, matky s dětmi či obyčejní lidé, kteří si jen přišli dát šálek kávy. Centrum a jeho zahrada bude tedy sloužit jako vzorový mikrokosmos zraněné, ale zotavující se společnosti, kde neexistují bariéry a umělé rozdíly. Budování a posilování sounáležitosti a důraz na jednotlivce i celek je prostředkem k získávání odolnosti pro těžce zasaženou ukrajinskou společnost. Právě myšlenka začleňování, přináležení, komunity a důraz na budoucnost je nosná pro práci vedení nemocnice.
Když jsme se s panem ředitelem loučili, ptali jsme se, zda má nemocnice partnery, které využijí dětské nemocniční vybavení, které se nám v Česku podařilo získat. Odpověď byla jednoduchá: „Určitě! Děti jsou přece budoucnost.“
Powered by Froala Editor
