Rusové připravili seznamy smrti již před invazí

Z prvních zjištění (z monitoringu v Charkově z března 2022) vyplynulo, že Kreml plánoval zlikvidovat místní elitu. Z toho, co jsme viděli a slyšeli, lze konstatovat, že jedním ze záměrů ruských okupačních sil byla co nejrychlejší fyzická likvidace vůdců veřejného mínění, místních politiků, aktivistů nevládních organizací, známých dobrovolníků atd. Tito lidé se již dříve objevili na seznamech nepřátel Ruska nebo "DLR" a "LLR".

Od jednoho z našich kolegů, bývalého místního poslance a známého dobrovolníka Artema Fisuna, jsme se dozvěděli, že se Rusové snaží získat informace o jeho pohybu. Podobně na tom byla i Natalija Zubar, Maidan Monitoring Information Center (MMIC) a její kolegové. Do kanceláře MMIC v Charkově pronikla blíže neustanovená ruská rozvědná skupina. Tento objekt nemá žádný vojenský význam. Většina důkazů o tomto průniku byla zničena, když raketa zasáhla protější dům (polikliniku ministerstva vnitra). Členové organizace prohledali místo ještě před zásahem rakety. Vypadalo to, že skupina hledala dokumenty, adresy. Ušetřena nebyla ani nedaleká stará a již dlouho nepoužívaná kancelář MMIC, kam někdo hodil granát.

Video: N. Zubar hovoří a ruských seznamech smrti před prohledanou kanceláří MMIC 29. března 2022.

V případě obsazení Charkova ruskými vojsky, by Natalija Zubar i další její kolegové skončili velmi pravděpodobně na hřbitově, podobném tomu, jaký jsme viděli v Izjumu. Ještě pravděpodobněji by zmizela beze stopy v ruských vězeních a později v neoznačeném hrobě. Svědci totiž často popisují situace, kdy byli mučenií a ruská nastupující okupační moc se z nich snažila dostat detailní informace o dalších lidech a aktivitách v dané obci a okolí. 

Je důležité věnovat se nejen dokumentaci ruských válečných zločinů, ale zároveň detailně popsat a analyzovat způsoby ruské okupace - modus operandi - které agresor využívá. Neexistuje totiž důvod, proč by se Rusko mělo v jiných zemích chovat jinak. Již dnes víme, že podobné seznamy i na další země, včetně Česka. Seznamy jsou zatím hůře dostupné a méně oficiální, ne tak jednoznačně propojené s Ruskem nebo samozvanými republikami “DLR” a “LLR”. Na jednom z takových seznamů jsme našli i jména členů naší organizace a dalších osob, které podporují boj Ukrajiny za svobodu. V případě opětovné okupace Česka Ruskem by okupační správa likvidovala všechny demokraticky smýšlející osoby. V ohrožení jsou především klíčové osobnosti politiky a veřejného života, členové bezpečnostní komunity, akademici, novináři, duchovní, zkrátka všechny podobné skupiny, o nichž píše šéf HUR generálporučík Kyrylo Budanov. 

Je to tedy stejný postup, který známe již se sovětské epochy. Později jsou však likvidováni i místní kolaboranti. Kreml spoléhá především na své vlastní kádry, ostatní jsou vnímáni jako dočasné figury - to již pozorujeme od r. 2014  v “DLR”, “LLR” i na dalších okupovaných územích. 

To, že se ruská okupační moc z hlediska Čekistů na válku velmi dobře připravila se nám postupně potvrzovalo i na dalších místech. Ve větších městech bylo možné se déle schovávat, záleželo též na tom kdo byl na konkrétním místě velitel, a jaké jednotky byly přítomny. Zcela tragická byla situace v Izjumu. Zde se nejen potvrdily naše hypotézy, založené na předchozích zkušenostech z Charkova, Kyjevské a Sumské oblasti, ale Izjum, překonal i naše nejhorší očekávaní. 

Rozhovor o ruských seznamech smrti (video Britských listů)

Případ Izjum

Případ Izjum - Rozhovor pto Lidovky.cz

Město Izjum se nachází v Charkovské oblasti. Před válkou zde žilo asi 40 tisíc obyvatel. Po ruské invazi v únoru 2022 se stalo na mnoho týdnů místem těžkých bojů, čelilo záměrnému ničení infrastruktury a obytných budov. Očitá svědectví těch, kteří uprchli, vypovídají o štvanicích, rabování a únosech. Po osvobození během protiofenzívy ukrajinské armády v září 2022 bylo poblíž města na ulici Shakespeara nalezeno hromadné pohřebiště, kde bylo exhumováno 449 těl, včetně žen, dětí a starců.  Skupina T4U a MMIC byla mezi prvními pozorovateli, kteří město navštívili.

Svědci popsali, že během okupace zde kromě ruské armády a kolaborantů působila také ruská Federální služba bezpečnosti, FSB. Docházelo k cílenému teroru, který byl zaměřen především na lidi známé svou příslušností k ukrajinské policii, armádě nebo vlastencům obecně. Jevilo se to jako dlouho a dobře připravovaný ruský plán. 

Ukrajinská vojenská rozvědka HUR nyní zveřejnila informace o ruských přípravách na genocidu ukrajinského obyvatelstva před únorovou invazí, které zahrnovaly vytvoření seznamů smrti, mobilních krematorií a masových hrobů. Šéf HUR generálporučík Kyrylo Budanov zdůraznil, že současné vojenské a politické vedení Ruska se cíleně připravovalo na genocidu Ukrajinců dlouho před invazí.

V článku z července 2021 ruský diktátor Putin opět popřel právo ukrajinského národu na existenci. Ruská propaganda, nejvyšší státní orgány, vysocí úředníci a celá státní mašinérie - poté, co obdrželi takové “požehnání“ od svého vůdce - opakovaně vyzývali ke zničení Ukrajinců. Podle vojenské rozvědky postihla totální ukrajinofobie celou ruskou společnost. Genocida Ukrajinců je nejen státní politikou Ruské federace, ale také povinným společenským přesvědčením předávaným shora. Před únorovou invazí byli ruští okupanti instruováni k tomu, jak vytvářet a umisťovat hroby. 

V souvislosti s tímto konstatováním HUR je třeba upozornit na to, že pohřebiště na ulici Shakespeara, kde jsme monitorovali exhumace a dodnes hovoříme s příbuznými obětí, bylo vybudováno tak, aby navazovalo na již stávající hřbitov. Z druhé strany se nacházela ruská vojenská technika, zákopy a vojenský tábor. Ten z jedné strany odděloval původní i nový improvizovaný hřbitov od hlavní silnice a jedinou přístupovou bylo možné velmi dobře hlídat velkým počtem i tak přítomných vojáků. Místní se báli se ke hřbitovu přibližovat. Rusové tak mohli tyto aktivity lépe skrýt. Na křižovatce s hlavní ulicí bylo kontrolní stanoviště obsazené příslušníky “DLR”. Sem místní raději vůbec nechodili, nebylo-li to nutné. 

Do masového hrobu byla pohřbívána jen první těla. Později se již snažili pohřbívat každé tělo zvlášť. Často však chyběly rakve a také jména obětí. Improvizovaný hřbitov navazoval i umístěním hrobů a cestiček směrem k původnímu hřbitovu. Kdyby okupace trvala déle, vše by vizuálně působilo jako jeden hřbitov. Důležité důkazy byly nalezeny především proto, že Rusové drželi Izjum jen půl roku, řada důležitých stop tak zůstala zachována. V oblastech, které jsou okupovány již třetí rok, bude sběr důkazů výrazně složitější. 

Obyvatelé Izjumu v září 2022 hovořili podobně jako dnes zpráva HUR. Na seznamech smrti byli zařazeni učitelé ukrajinského jazyka, literatury, historie, veteráni Antiteroristické operace - ATO, novináři, vědci, spisovatelé, veřejní a političtí činitelé, hlavy státních a samosprávných orgánů, kněží ukrajinské pravoslavné církve a dalších denominací - lidé, kteří podporovali Ukrajinu. 

Kroky ruských ozbrojených sil byly synchronizované a vycházely z jasných doktrinálních ustanovení genocidní politiky ruské vlády a vojenského vedení.

Toto prohlášení ukrajinské vojenské rozvědky můžeme potvrdit na základě našeho výzkumu a monitoringu na osvobozených územích Ukrajiny. V některých případech byly cílem ruských zátahů staré adresy. Existovali však kolaboranti, kteří údaje aktualizovali a dodávali informace o nových osobách.  

V Izjumu se těchto represí kromě FSB a armády účastnily také jednotky “DLR” a “LLR”. Jejich chování prý bylo obzvláště odpudivé. Velmi agresivní prý byli i ruští Kozáci. 

To potvrdili i další lidé, s nimiž jsme v následujících dnech hovořili. Někteří se stále báli mluvit, protože ještě nebylo jisté, že osvobození je definitivní, a že mohou otevřeně mluvit o svých názorech na ruské okupanty. Část obyvatel města byla také pod ruským vlivem před válkou a oči se jim otevřely až po okupaci. S obtížnou situací se vyrovnávají dodnes. I před okupací byl Izjum velmi chudým místem, některé části měst a vesnic v okolí byly sociálně deprimované. A také zde existovaly rodinné, osobní a profesní kontakty s Ruskem - vládla zde sovětská nostalgie. Osobní zkušenost s ruskou armádou a FSB byla pro místní obyvatele šokující.

Mladý muž vysvětloval ostatním pravou podstatu okupační moci a zdůraznil, že on sám byl mučen a držen v zajetí, a pak ukázal propagandistické noviny, které byly jedním z mála zdrojů "informací" během okupace. Podle tohoto muže všichni duchovní v Izjumu kolaborovali. Řekl, že kozáci stříleli a znásilňovali. 

Starší žena popsala, že jejího 33 letého syna Rusové začátkem března surově zbili poté, co u něj našli ukrajinské vojenské spodní prádlo a ponožky. Nejprve ho donutili, aby se svlékl, a pak ho vláčeli po ulicích. Domů se vrátil promrzlý a zmlácený.

Starší dáma popisovala, že někteří vojáci RF se dělili o jídlo. To bylo důležité zejména v prvním měsíci, kdy nebyly k dispozici žádné humanitární zásoby. Někteří ruští vojáci prý také plakali, když si uvědomili, že nejsou osvoboditelé, ale okupanti. 

Tatiana Pryvalikina, naše hlavní svědkyně z Izjumu, která je nyní v Česku, říkala, že místní lidé hovořili o ruském teroru, popravách, věznění a znásilňování. “Ti, kteří v Izjumu během okupace zůstali, slyšeli ženy křičet a naříkat. Ale nebylo jak jim pomoci…..”

Další místní obyvatel popisuje, že byl dvakrát zadržen Rusy, protože je veteránem ATO. Nejprve byl někde v opuštěném domě ve sklepě, po pěti dnech ho někam vyhodili a čekali, že zemře, ale lidé mu pomohli. Podruhé byl zatčen 28. srpna 2022 za pomoci kolaborantů. Jeden takový kolaborant doprovázel Rusy do jeho bytu. Ve vězení pak byl až do konce okupace. Někdy 31. srpna přivedli do vězení starého muže (asi 70 let), obvinili ho ze špionáže, při mučení ztratil vědomí, zlomili mu ruku. Byli to mladí vojáci.     

Někdy 9. září Rusové utekli a do vězení přišel nějaký civilista. Byla to prý známá tvář z místní ukrajinské správy. Otevřel všechny cely a řekl, že nahoře je skříň s našimi věcmi a dokumenty. "Vezměte si je, a v klidu v tichosti, jděte domů".

Pro Izjum okupace skončila v září 2022. Do města se však dodnes většina obyvatel nevrátila. Pod okupací zůstává mnoho dalších obcí a ruské armádě se v poslední době daří okupovat další. 

V okupovaných oblastech je vždy zahájen podobný represivní koloběh, popsaný jak svědky z osvobozených území, tak nyní ve zveřejněném článku šéfa HUR generálporučíka Kyrylo Budanova. 

Autor: PhDr. Petr Pojman, Ph.D., kriminolog, zakladatel T4U