Na Západě máme velmi dlouhou tradici odporu k násilnému řešení sporů, tyto postoje byly motivovány nábožensky a vycházely z křesťanství. Organizované mírové hnutí se rodí s modernitou v 19. století, vychází z pacifismu, socialismu a antimilitarismu a přichází s radikálním politickým požadavkem vymýtit válku jako prostředek k dosažení politických cílů.
Jestliže před druhou světovou válkou lze o mírovém hnutí přemýšlet jako o skupině naivních snílků, které navíc propůjčila kredit aktivní účast významných vědeckých a kulturních osobností (Einstein, Picasso, Heinrich Mann, Joliot-Curie ad.), za studené války se mírové hnutí stává vlivovým nástrojem SSSR, který ho infiltruje, řídí, financuje a využívá k podpoře své politiky vůči Západu. Například indický komunista Romesh Chandra, dlouholetý vrcholný představitel Světové rady míru se Sověty úzce spolupracoval. SSSR tak cynicky zneužil oprávněné obavy občanů řady západních států z ničivé jaderné války a zneužít se podařilo i tzv. zelené hnutí, které často pacifisticky vystupovalo.
Narudlé mírové hnutí během studené války vystupovalo silně proti válkám v Koreji a Vietnamu a pamětníci si pamatují kampaň z osmdesátých let proti rozmístění balistických raket Pershing II v Evropě. Sovětské agrese proti Maďarsku v roce 1956 a Afghánistánu v roce 1979 mírotvůrcům nevadily.
Civilkáři
Po roce 1989 se jako reakce na nové bezpečnostně-politické uspořádání v Evropě a naše přibližování západním standardům začíná také v Československu brát ohled na občany, kteří jsou pacifisté a z morálních či náboženských důvodů odmítají sloužit v armádě. Již v roce 1990 je přijat zákon o civilní službě, který umožňuje alternativní, veřejně prospěšnou službu mužským občanům, kterým svědomí brání sloužit se zbraní. Tzv. civilka se stala fenoménem devadesátých let a svým způsobem je i symbolizovala. Svět vypadal, že války jsou otázkou minulosti, armády v Evropě se začaly drasticky zmenšovat a chodit na vojnu připadalo mnohým jako naprostá hloupost, zvláště v době, kdy samotná vojenská služba byla v Česku nesmírně zatížena ideovým břemenem komunismu a značnou profesní nedostatečností.
Ne základnám
Z naší postkomunistické pacifistické pohody jsme byli vytrženi útokem na Světové obchodní centrum v září 2001 a následnými válkami v Afghánistánu a Iráku. A již v roce 2000 nastupuje do úřadu prezidenta Ruska Vladimír Putin (ano, je to skoro již čtvrt století, co s tímto zločincem musíme žít) a věci se pomalu začínají měnit. V souvislosti se spojeneckými plány na umístění radarové základny na našem území vzniká první politicky relevantní „mírový“ projekt v naší postkomunistické historii hnutí Ne základnám, které vzniklo v roce 2006. Hnutí se stalo významným hráčem ve veřejné debatě o radarovém zařízení v Česku a Američané se nakonec v roce 2009 rozhodli základnu u nás nevybudovat. Právě tzv. boj o radar je považován za zlomový bod ve způsobu i intenzitě ruského působení proti Česku, zesiluje se dezinformační kampaň a narůstá počet konspiračních narativů. A právě v době, kdy probíhá kampaň Ne základnám, upozorňuje BIS ve své zprávě za rok 2008 na ruské nebezpečí:
„I v roce 2008 bylo jedním z aspektů práce ruských zpravodajských služeb využívání internacionalistických a občanských hnutí. […] Formy a metody, které pro svou činnost zpravodajské služby využívají, jsou do značné míry inspirované formami a metodami, které v 80. letech 20. století sovětská špionáž úspěšně uplatňovala k ovlivňování mírového hnutí v západní Evropě. Účinnost tehdejší a současné propagandy na jednotlivce i celé skupiny obyvatel je, bez ohledu na jejich kulturní, sociální, ekonomické či politické zázemí, srovnatelná.“
Ne základnám navíc působilo zcela mainstreamově a stejně jako za studené války se snažilo reprezentovat obavy „obyčejných“ lidí. Spojené však bylo s celou řadou extremistických a bizarních organizací jako Socialistická solidarita nebo Společnost Júlia Fučíka a bylo také kritizováno za spolupráci s islamisty.
Mír a spravedlnost
Nepřekvapí nás, že tak „úspěšný“ projekt jako Ne základnám nebyl po dosažení svého cíle deaktivován. Jeho pokračovatelem je České mírové hnutí, jehož protizápadní, antidemokratická a proruská linie je již zcela otevřeně artikulovaná. Na jeho stránkách tak vycházejí texty podporující KLDR, Venezuelu, palestinské teroristy a nechybí ani vzpomínka na komunistického umělce Vítězslava Nezvala. Mírotvůrci se tvrdě opírají do NATO, Izraele a odsuzují odstranění sochy maršála Koněva z veřejného prostoru v Praze.
Vznik petiční výzvy Mír a spravedlnost v lednu 2023 jako reakce na ukrajinskou obranu proti ruské agresi je další kampaní proruských „mírových elementů“. Rok od invaze a začátku rusko-ukrajinské války volají mírotvůrci po zastavení dodávek zbraní Ukrajině a podporují tak ruskou zločinnou, agresivní a genocidní válku. Také osoby, které výzvu podepsaly, jsou již velmi známé právě svým dlouhodobým veřejným působením v protizápadním, extremistickém a proruském úsilí. Švihlíková, Drulák nebo Hořejší se tak znovu stávají tvářemi ruského manipulativního nepřátelského působení proti Česku.
Ruský svět a ruské lži
Rozvratná ruská činnost je stejně zákeřná a podlá, jako byla v 80. letech dvacátého století. Neustálé označování Západu za imperialisty a agresory je ubohé a lživé. Je to Západ, který touží po svobodě, míru a prosperitě. Stačí se podívat na to, jak se Rusové chovají na Ukrajině. Útoky na civilisty a civilní infrastrukturu, ničení kulturního dědictví, porušťování a únosy dětí jsou běžným ruským modem operandi při vedení agresivní války proti pokojnému sousedovi. A v této situaci volají čeští kolaboranti po míru? Jak již výstižně popsal politolog Dr. Šír v nedávném rozhovoru, kolaboranti používají orwellovský slovník a nazývají válku mírem.
V našem veřejném prostoru nesledujeme legitimní vnitropolitickou diskusi o aktuálních tématech, jejich příčinách, důsledcích a řešeních. Tak to vypadá pouze naoko. Ve skutečnosti jedna strana zcela evidentně působí svým vystupováním ve prospěch cizího státu, který má imperialistické ambice i historii. Ještě závažnější je, že jeho imperiální cíle zahrnují i naši zemi. Proč tito kolaboranti neustále vypouštějí své toxické mírové holubice? Jsou placení Moskvou? Vydíraní Rusy? Jsou jen hloupí? Nebo jsou uražení a dělají to natruc?
Tomáš Kraus je členem Team4Ukraine a politolog, studoval v Izraeli a USA. Pracuje v ochraně měkkých cílů proti terorismu a útokům z nenávisti.
Powered by Froala Editor
