Tak znovu na cestě, znovu s vidinou konkrétního cíle a snahou v přípravě a realizaci nic nepodcenit, abychom se v pořádku vrátili domů. Akorát, že se nechystáme na dovolenou k moři, ale do válčící Ukrajiny…
Cílem dalšího z mnoha výjezdů, tenhle se konal v polovině března 2025, bylo opět město Kremenčuk, ležící na řece Dněpr v Poltavské oblasti. A v něm “naše známá” Oblastní nemocnice pro válečné veterány, kterou T4U dlouhodobě podporuje a pravidelně zásobuje. Tentokrát se vydala na cestu dlouhou 3600 km velká dodávka naložena půl tunou hygienických potřeb (5400 ks plen pro dospělé) a dalším materiálem. Ve výjezdu je i druhé auto, terénní Mitsubishi L200, které najde své uplatnění v logistice 24. samostatné mechanizované brigády ZSU, tedy Ozbrojených silách Ukrajiny.
Plány a cíle jsou jasné a jako vždy se čeká, co se po cestě stane… jak se vyspí polský celník a jak moc nás zdrží procedura na hranicích. To už je po desítkách výjezdů vlastně rutina, jen se průběžně přizpůsobujeme novým pravidlům a je s tím víc a víc papírování.
Ok, vše se stihlo včas, naložilo se a jedna stresující fáze skončila… aby nastalo období cesty tam a zpátky. Něco, jako když se na začátku nadechnete… a vydechnete, až když na závěr zabrzdíte před svým domovem. Přestože, v rámci škály výjezdů T4U, nepatří tento k těm rizikovějším (co se míst u fronty např. týče), samotné tisíce kilometrů za volantem ve dne v noci, často po nekvalitních silnicích a pobývání v místech, kam “sem tam” něco přilítne a trefí, tak je potřeba s rizikem pracovat, předcházet mu a dodržovat nastavená bezpečnostní pravidla.
Vše, překvapivě, proběhlo normálně, cesta bez větších komplikací, a po cca 27 hodinách za volantem vjíždíme na dvůr nemocnice v Kremenčuku. Od vrátného, přes personál, který se objevuje, až po ředitele, všichni nás vítají s úsměvem a jsou upřímně rádi, že jsme přijeli. Jsem tady už potřetí a vždycky to na mě zapůsobí. V létě 2023 jsem tu byl na svém prvním výjezdu a teď v krátké době dvakrát za sebou, jako velitel výjezdu.
Příběh nemocnice a jejího ředitele, Mykoly Litviněnka, jsme několikrát v minulosti podrobně popisovali, v krátkosti tedy jen tolik, že se tahle nemocnice stará o cca stovku vojáků širokého rozpětí věku, kteří se zde léčí z různých zranění, rehabilitují po ztrátách končetin a dávají se dohromady jak fyzicky, tak psychicky. Sám ředitel se už v roce 2014 přihlásil jako dobrovolník do armády, vzdal se úspěšné soukromé praxe a od té doby se tematice péče o veterány s následky bojů věnuje. A nejen to, připravuje i další sociální projekty na poválečnou dobu, kdy se vojáci začnou vracet domů a bude potřeba se jejich psychickému zdraví věnovat, tak i třeba přemýšlí nad novými programy pro mladé matky atp. Je to skutečně zajímavý člověk, silná osobnost s charismatem, který vedle něj cítíte a vždy si tu vzpomínku vybavíte.
Jo a jen tak “mimochodem”, do místa, kde ředitel Litviněnko bydlí, se trefil na začátku roku ruský dron. Měl štěstí, bylo to o barák vedle, takže žije a má “jen” zničený byt. Ale jasně, pro některé tu vlastně válka není, že?
Tentokrát bylo v nemocnici mimořádné to, že jsme přivezli balíčky s dárky pro všechny zde léčené pacienty. Ty obsahovaly mix dobrot k jídlu a další drobnosti a měly i hodnotu symbolickou, protože jsme dostali možnost je rozdávat na celém patře vojákům přímo do rukou. Chtěli jsme jim dát najevo, že na ně někdo myslí a kdyby se nám podařilo jim třeba jen na chvíli udělat radost, stálo to za to. I když nás to dojímalo, prostě jsme se s nimi chvíli zkusili raději zasmát, než bychom společně brečeli. Vše bylo samozřejmě domluvené s personálem, protože to poslední, co bychom chtěli, aby to vypadalo jako nějaké divadlo pro kameru! Proto z toho vzniklo jen pár fotek.
Zažil jsem na Ukrajině vícero emotivních situací, třeba Vánoce s dětmi v dětském domově, kdy k slzám není daleko (kecám, brečeli jsme tam jako jako želvy všichni) a i tohle bylo moc silné, ale jinak. Objetí od starého veterána, nekončící tisknutí rukou a když se setkáte s rodiči, co jsou zrovna na návštěvě “rozbitého” mladého kluka, který ještě nedávno komunikoval jen očima… Válka je vůl! Nesmí se zapomínat, kdo ji začal a kdo se brání.
Druhým naším úkolem a cílem cesty bylo předání terénního auta pro potřeby 24. samostatné mechanizované brigády ZSU. Zrovna taková auta jsou pro svoji odolnost a průchodnost terénem velkým pomocníkem (typ Mitsubishi L200 je velice oblíbený) a tohle nebylo jediné, které armádní jednotky od nás dostanou.
Nakonec předání proběhlo také v Kremenčuku a do rukou ho dostal Pavel Zatulin, kterému nikdo neřekne jinak než “náš Paša”, protože s T4U je dlouhodobě pracovně i osobně přátelsky spojený. Terénní pickup je určený pro zásobování přední linie na frontě u Doněcku, kde je brigáda nasazená. Velmi zakrátko po předání se tam také dostal a v době, kdy vzniká tento text, už má za sebou mnoho cest a také první bojové šrámy. Ať se tě štěstí drží Pašo a těším se, až si v Praze dáme to slíbené pivo!
Mise je splněna, tak ještě v pořádku zvládnout návrat domů. Cestujeme přes Kyjev, kde se zastavujeme na Majdanu u vzpomínkového místa věnovaného padlým dobrovolníkům z různých států světa, kde, mezi mnohými, vlaje i česká vlajka… Také, shodou okolností, blízko 3. výročí osvobození Buči, zajíždíme i tam. Místo, které se stalo symbolem brutálního chování ruských vojáků, dějiště zdokumentovaných válečných zločinů agresora, kde okupanti zabili stovky civilistů. Ale je také dokladem toho, jak místo postupně ožívá a i když mnohé budovy ještě nesou stopy bojů, většina má nové fasády, střechy a ploty a postupně se znovu probouzí. Místa jako Irpiň, Buča, Hostomel a další v okolí Kyjeva jsou i připomínkou hrdinného vzdoru Ukrajiny v prvních týdnech po napadení v únoru 2022, armády i civilistů. Myslím si, že je důležité určitá místa vidět, nechat na sebe působit emoce a připomínat si tím, kam a proč jezdíme pomáhat.
Jeden výjezd skončil, další se připravují…
Pravděpodobně i teď, když to čtete, jsou lidé z Team 4 Ukraine “tam někde” na cestách s pomocí, další průběžně pracují na projektech a shánějí prostředky na jejich realizaci. Budeme pomáhat, dokud to bude potřeba a dokud síly budou stačit. Díky všem, kteří také pomáháte a podporujete nás a Ukrajinu.
Autor: Aleš Vondráček, Team 4 Ukraine
Líbí se vám naše činnost a chcete také podpořit pomoc Ukrajině? Prosím pošlete nám příspěvek na transparentní účet 2801169198/2010 nebo navštivte náš dobročinný eshop https://eshop.team4ukraine.eu/ . Případně můžete podpořit některý z našich projektů i na platformě Donio: https://donio.cz/team
Powered by Froala Editor
