Reportáž z výjezdu Tam4Ukraine do nemocnice v Kremenčuku Dobrovolníci Team 4 Ukraine nezahálejí. I díky vaší pomoci a podpoře můžeme téměř každý týden vozit na Ukrajinu pomoc. Teď, počátkem srpna, naši dobrovolníci vyrazili na 3 400 kilometrů dlouhou cestu do Kremenčuku s 1 200 kilogramy trvanlivých potravin, oblečení a dalšího vybavení pro místní nemocnici a charitativní organizaci Sdružení samaritánů Ukrajiny.
Ano, venku panují tropická vedra. Ale zima se blíží. Na Kyjev dopadají rakety, které není čím sestřelit, a až za měsíc či dva začnou teploty klesat, pravděpodobně uvidíme další kolo útoků na energetickou infrastrukturu. Na Ukrajině se dnes na zimu musí připravovat prakticky celý rok.
Jedním ze způsobů je mít dostatek trvanlivých potravin pro případ výpadků zásobování. Pro mnohé veřejné a charitativní organizace představuje jídlo také zásadní rozpočtovou položku. Potravinová pomoc tak může pomoci zlepšit jídelníček pacientů nemocnice nebo ušetřit prostředky na jiné důležité věci – opravy, generátory, energie či péči o pacienty.
Vyrážíme ve čtvrtek odpoledne. Cesta je dlouhá zhruba 24 hodin. Pojedeme v kuse, protože máme časový plán i kvůli předem nahlášené době příjezdu na polsko-ukrajinskou hranici, kde nás čeká celní odbavení. Jedeme ve třech. Za dodávkou táhneme ještě přívěsný vozík – vítanou možnost, jak zvýšit objem převážené pomoci a zároveň snižovat náklady na jednotlivé výjezdy.
Jenže hned za Prahou se otáčíme. Při řešení předodjezdových komplikací ve skladu jsme zapomněli darované dětské sedačky.
S vyčerpanou časovou rezervou znovu míříme směrem na Polsko. Na hranici jsme uprostřed noci. Polští i ukrajinští celníci jsou milí a celé odbavení včetně čekání zabere přibližně dvě hodiny.
Volíme „severní“ trasu přes Kyjev. Městem budeme projíždět přes den, tedy mimo obvyklou dobu útoků, a zároveň pojedeme po lepších silnicích. Chceme šetřit naložené auto i sami sebe a minimalizovat riziko dopravní nehody. A také možnost, že nás případný útok na Kremenčuk zastihne na některém z mostů, přes které se do města vjíždí a v minulosti již cílem útoků byly.
V Kyjevě a jeho okolí nás zpomalují zácpy, průtrže mračen a rušení GPS – jedna z forem ochrany proti ruským dronům a raketám. Na východním břehu Dněpru jedeme kolem nekonečných lánů slunečnic a míjíme traktory a kombajny. Vedle logistiky války právě na Ukrajině probíhá i další zásadní operace: žně.
Se setměním se znovu objevuje rušení GPS. Jeden telefon nás ukazuje uprostřed pole, druhý alespoň přibližně tam, kde bychom měli být. Já se podle svého telefonu pohybuji v uličkách Limy v Peru.
Má to ale i praktické důsledky. Navigace reagují pomalu a nepředvídatelně a ve chvíli, kdy jsme na cestě déle než 24 hodin, musíme být obzvlášť opatrní.
Asi sto kilometrů před cílem nás navigace zavede na starou silnici. Trefujeme standardní ukrajinskou silniční díru. Jedno přední kolo narazí až na dorazy a přes sedačky dostáváme pořádnou ránu.
Zastavujeme a kontrolujeme auto. Za chvíli znovu. Posloucháme každý podezřelý zvuk, kontrolujeme nápravy i spodek vozu. Střídáme se za volantem a sledujeme, zda něco nevibruje nebo auto netáhne do strany. Naštěstí je všechno v pořádku.
Do Kremenčuku přijíždíme až kolem jedenácté večer. Děkujeme a omlouváme se panu řediteli. Ten na nás samozřejmě čeká spolu s kolegou a jejich největší starostí je, abychom se pořádně najedli. Chvíli si povídáme a domlouváme program na ráno. Nemocnice samozřejmě funguje i o víkendu a oba mají své povinnosti.
Ředitel Oblastní nemocnice pro válečné veterány Mykola Litviněnko a jeho tým se nejen starají o desítky válečných veteránů, ale věnují se také charitativní organizaci Sdružení samaritánů Ukrajiny, která poskytuje humanitární, sociální a psychologickou pomoc.
V osm ráno už vykládáme, fotíme a vyřizujeme potřebné papíry. Potkáváme také kluky vojáky, kteří si prošli čtyřmi lety ruského zajetí. Aranka do nemocnice vždy veze s láskou připravené balíčky s dárky, a tak si kromě novinek a poděkování vyměňujeme i různé drobnosti a pozornosti.
Ředitel nás samozřejmě nenechá odejít bez snídaně. Probíráme také jeden z dalších projektů – Honey for Veterans, program včelaření pro válečné veterány, který máme možnost realizovat společně s manželi Fejtovými.
Včelaření je jednou z cest, jak pomoci vojákům vyrovnávat se s prožitým stresem a následky války a pomoci jim vrátit se z války především psychicky.
Cesta zpátky je znovu dlouhá. Vyplňuje ji káva na skvělých ukrajinských benzínkách, nekonečné pohledy do krajiny. Kromě už tradiční virtuální návštěvy Limy také nebezpečné přemýšlení o místě a možnostech člověka z Česka v této válce.
Naštěstí mobil průběžně pípá zprávami z týmových chatů. Čeká nás Den s Team 4 Ukraine (přijďte), 21.8. budeme na akci Nevermoore 1968 na Pražském Výstavišti, a budeme také na Dnech NATO (přijďte také), kolegové připravují kurzy první pomoci a další výjezd na Ukrajinu je naplánovaný už za několik dní.
Děkujeme za vaši pomoc a podporu, děkujeme že můžeme dál pomáhat!
BORIS KALISKY, 17. 8. 2026, ZPRÁVA Z CESTY
Líbí se vám naše činnost a chcete také podpořit pomoc Ukrajině? Prosím pošlete nám příspěvek na transparentní účet 2801169198/2010 nebo navštivte náš dobročinný eshop. Případně můžete podpořit některý z našich projektů i na platformě Donio.
