Skupina Team 4 Ukraine monitorovala válečné zločiny na Ukrajině. V lednu navštívili Charkov, kde vedli rozhovory s civilisty, lékaři a pyrotechniky. V únoru zamířili do Izjumu, zkoumali masové hroby a dokumentovali svědectví obětí ruské okupace.
Lednového výjezdu se účastnil Marek Chrobok, Martin Rota, Ladislav Koukol a tlumočnice Ksenia Bilozerova. Skupina odjela 11. ledna z Prahy, ještě ten den v Užgorodu nabrala naši tlumočnici a pokračovala do Charkova, kde dorazila 12. ledna. Zde začala připravovat dokument o životě civilistů v Charkově formou přímých výpovědí jednotlivých osob.
Ráno 13. ledna skupina vyrazila směr Charkovské odminovací centrum, které se nachází asi hodinu jízdy autem od Charkova a je zodpovědné za odminovávací práce v oblasti. Zde jsme se potkali s vedením, kterému jsme předali důležitý materiál, který jim pomůže v odminování, a to dron Mavic s termo kamerou, kterou používají k průzkumu před odminováním a STARLINK.
Následně jsme strávili dopoledne rozhovorem s dvěma pyrotechniky, kteří pracují v terénu. Jaké jsou jejich příběhy? Jakým novým překážkám musí čelit? Jakému nebezpečí se vystavují při práci poblíž kontaktní linie? Někteří z nich již zaplatili cenu nejvyšší….
Už ve 14 hodin byla skupina zpět v Charkově, kde vyzvedla Valerie, který po cestě na hotel, kde se měl rozhovor konat, ukazoval co vše bylo zasaženo ruským ostřelováním. Také potvrzuje, že momentálně se již moc neobjevují rakety S300, ale drony Shahed a KABy. Rozhovor se konal v hale hotelu. Jak vnímá život v Charkově? Co se stalo s jeho včelami, když ruská armáda zabrala jeho chatu, kde je choval? Jak vypadala jeho chata po tom, co ji opustili rusové? Co chce dělat po válce?
Od 17. hodiny do 19. hodiny skupina hovořila s Innou a Dmytrem, kteří mají v Charkově malou ordinaci. Inna je lékařka a Dmytro dentista. Další otázky a zodpovězené odpovědi…. Po vypuknutí války zůstali v Charkově a pomáhali jako lékaři dobrovolníci.
V 19 hodin se skupina přesunula za Tatianou domů. Tatiana je oční dětská lékařka a pochází z Ruska. Po vypuknutí války pracovala v nemocnici a jednu dobu dokonce byla jediná dětská oční lékařka v okolí, proto se rozhodla zůstat a pracovat bez volna. Jak prožívá každodenní ostřelování. Jak se válka projevuje na její práci. Mluví stále rusky nebo radši zvolila ukrajinštinu?
V půl deváté večer skupina ukončuje rozhovor a vrací se na hotel. Během noci byly slyšet sirény, ale jinak byla noc klidná.
Je ráno 14. ledna a skupina míří k hasičské stanici číslo 9, kde dorazí v 9 hodin. Zde se potkávají s místními hasiči a probírají robota, který by jim pomáhal hasit na místech ostřelování. Následně začíná rozhovor s dvěma hasiči. Rozhovor se nese ve smutných vzpomínkách na ty, kteří zemřeli při taktice dvojitých úderů, které Rusko praktikuje. Nicméně život jde dál a občas problýskne i úsměv při vzpomínce na to, co s kamarády prožili.
Po dopoledni stráveným s hasiči vyrážíme za Ljubou, se kterou se potkáváme ve 14 hodin. Ljuba je dobrovolnice, která vozí převážně potřeby vojákům na frontu. Jak sama říká 99 % vojákům a 1 % patří zvířatům. Jak se vyrovnává se ztrátou bratra? Dokáže někdy odpustit Rusku? Smutný rozhovor o padlých vojácích a jejich odvaze.
Od 18 hodin až do 20 probíhal rozhovor s Andriyem, místním notářem, jehož manželka s dcerou odcestovala do Francie. Jak probíhá jejich život tam a jak Andriyův v Charkově? Jakým úskalí čelí jako muž, který vidí svou rodinu jen online a nemůže je obejmout? Válka zasahuje i do jeho práce. Nikdy neodmítne vojáka, který za ním přijde vyřídit dokumenty či závěť, stejně tak i babičku.
Je středa 15. ledna a skupina vyráží v 5 ráno do Kremenchuku. Původně byl plán cestovat až během dne, bohužel válka vše mění. Jana (Baghíra), se kterou jsme měli dělat rozhovor, bohužel přišla ve válce o syna. Místo rozhovoru jsme se tak účastnili pohřbu a za Team4Ukraine jsme položili kytici a věnec. Pohřeb se konal na třech místech. V budově obřadní síně, v místní katedrále a na samotném hřbitově. Během obřadu v katedrále měl místní otec, který vedl mši emotivní projev i směrem k ruské církvi a Rusům. Domluvili jsme se, že nám poskytne rozhovor při příští návštěvě.
V 14:30 po pohřbu jsme měli rozhovor s Juriijem. Rus, bývalý voják Ruské federace, který bojoval v Afganistánu a po své službě se přestěhoval na Ukrajinu. Při vypuknutí konfliktu v roce 2014 se přidal do Ukrajinské armády bránit svůj nový domov. Zde působil jako dělostřelec u Doněckého letiště. Jaké vzpomínky má na zesnulého syna Jany, kterého znal již jako malý a kterého inspiroval ke vstupu do armády?
V 17 hodin byl přesun do Kyjeva, kde nás čekal v 22:20 Magomed. Magomed je původem z Čečenska, dostal v ČR azyl a stal se občanem ČR, kde má i svou českou rodinu. Sedm let pracoval jako monitor OBSE na kontaktní linii na východě Ukrajiny a teď rozjíždí specifický projekt. Jaký? Uslyšíte….
Další den, další rozhovor…… je ráno 16. ledna a my zpovídáme Vjacheslava. Hned první den vstoupil do armády a podílel se na obraně Kyjeva. Co si myslí o těch ukrajinských mužích, kteří nelegálně opustili Ukrajinu? Jak vypadá válka jeho očima?
Následuje návrat do Čech. Cestou ještě potkáváme hodné lidičky z Člověčiny na pumpě, akorát se vracejí také domů.
Druhý výjezd monitoring skupiny spolu s Markem Chrobokem, Martinem Rotou, Jardou Holubem, Jakem O’Keefem a doprovázený opět tlumočnicí Kseniyou Bilozerovou navázal na lednový, kde jsme zpovídali pyrotechniky spadající pod Charkovskou oblast. Tentokráte byl výjezd zaměřen nikoliv na Charkov, ale na osvobozený Izjum.
Odjezd hned po akci v senátu 24. února v 17 hodin z Prahy. Příjezd do Charkova 25. února v 20 hodin.
Je první den na místě, 25.února, a jedeme navštívit masové pohřebiště v Izjumu, kde bylo pochováno 449 lidí. Následně se potkávámě s Mychajlem. Jeho dům byl zasažen 9.3.2022, kdy ve sklepě umřelo 7 členů jeho rodiny, z toho 3 děti. Část rozhovoru probíhá před troskami domů, kde se tato tragická událost stala a část v tělocvičně místní školky. Jen těžko si představit situaci, kdy jste částečně zasypáni a víte, že Vaše rodina zahynula. Snažíte se dostat ven ze sutin několik hodin za křiku raněných sousedů, kteří mezitím vykrvácejí.
Návrat v odpoledních hodinách do Charkova proběhl bez problémů a v Charkovu nás již čeká Viktorie, jejihž příběh je také spojen z Izjumem, odkud utekla a teď žije v Charkově. Smutný příběh nám vypráví v hale hotelu.
Chvilka odpočinku a vyrážíme monitorovat po městě. Je klid, občas je slyšet sirény. Na sociálních sítích monitorujeme hlášení o Shahedech. Jedem více na sever a potkáváme kluky s padesátkou čekající na Shahedy. Ptáme se, odkud létají, ale nechtějí moc říct. Posílají nás na blockpost, kde se setkáváme s policistou, který je více sdílnější. Jsme na správném místě. Hodinu stojíme mezi blokpostem a kluky s kulometem a nic. Pomalu se blíží 24 hodina, kdy bychom měli být zpět. Dáme tomu ještě pět minut, sirény houkají v dáli a nic. Tak jedem, nedá se nic dělat. Sotva se rozjedeme a projedeme kolem kluků, začnou kluci pracovat a trasírky lítají k nebi. Kousek zaznamenáme a pak se vracíme na hotel.
Ráno 26. února se skupina vydala zpět do Izjumu, kde se postupně potkala s dvěma týmy pyrotechniků. První tým, která používá běžně mechanizované odminování nemohl vzhledem k teplotám a zmrzlé zemi pracovat technicky (obdoba Boženy), proto čistil část lesa ručně. Došlo i k odpalu nevybuchlé munice v lese. Zkoušíme udělat krátký rozhovor s jedním z pyrotechniků, ale je moc nervozní, tak aspoň pár vět.
Následně nás druhý tým vzal do vesnice poblíž Izjumu, kde ležela protitanková zbraň, která selhala a bylo ji nutné zneškodnit, což pyrotechnici udělali v nedaleké trhací jámě. Naše vozidlo na rozdíl od těch pyrotechnických není terénní, tak nás musí chvilku tahat při výjezdu do kopce ve sněhu.
Vyrazili jsme zpět do Izjumu, kde máme půlhodinový rozhovor Jevgenijí, svědkyní nedávného úderu na administrativní budovu v Izjumu, kdy byla i sama zraněna. Až do pozdních večerních hodin se tým dozvídal příběh Oksany, která zůstala celou okupaci v Izjumu, zažívala ruský mír na vlastní kůži se svou rodinou. Byla vyslýchána a mučena a pronásledována ruskou FSB i separatistickou tajnou službou. Když už se rozhodla, že zkusí utéci přes Rusko, byla vesnice osvobozena. Po natáčení nám ještě říká, že její příběh není nic proti tomu, co zažívaly jiné ženy, které byly i znásilňovány. Do Charkova se vracíme o půlnoci.
Třetí den tým vyrazil v 5:00 ráno do Kremenčuku, kde jsme měli krátký rozhovor s otcem Volodymyrem, který vede místní katedrálu Svatého Nikolaje, ten, který měl kázání na pohřbu syna Jany. Následně jsme v místní nemocnici mluvili s Edou, který v současnosti bojuje na frontě. Eda, společně s Jurii inspiroval mnohé mladé Ukrajince ke službě v armádě. Mnozí z nich již padli.
Po Edovi jsme točili s Baghírou, která přijela za námi do Kremenčuku a které druhý tým přivezl sanitku s lékařským materiálem a batohy, ze kterých měla obrovskou radost. V rozhovoru s ní je cítit velká bolest nad ztrátou syna. Sama byla na podzim minulého roku zraněna a před nedávnem znova.
Bez rozhovoru s ředitelem nemocnice by to samozřejmě nešlo, už jen proto, že to je člověk s obrovským rozhledem a nedávno jeho dům nedávno zasáhl Shahed.
Následně tým navštívil hrob Danila, syna Baghíry, aby uctil jeho památku. Na hřbitově přibývají hroby obránců, kteří statečně brání Ukrajinu před ruskými okupanty. Bohužel mnozí platí za svobodu své země cenu nejvyšší.
Po předání sanitky se tým přes noc přesunul do Užhorodu, kde jsme mluvili s Nasťou, která utíkala z obklíčeného Mariupolu přes 22 ruských blok postů. Jaký byl první měsíc života v obklíčeném Mariupolu? Jak těžké a riskantní bylo opustit Mariupol?
Více již v připravovaném dokumentu.
MAREK CHROBOK, 7. 3. 2025, Zpráva z cesty
Líbí se vám naše činnost a chcete také podpořit pomoc Ukrajině? Prosím pošlete nám příspěvek na transparentní účet 2801169198/2010 nebo navštivte náš dobročinný eshop. Případně můžete podpořit některý z našich projektů i na platformě Donio.
Powered by Froala Editor
