V posledních týdnech jsme byly na sociálních sítích svědky mnoha zpráv o předání nových samohybných houfnic 2S35 Koalitsiya-SV armádě Ruské federace. Jedná se první sériové kusy této nové a moderní ruské houfnice. Předchozích 12 vyrobených kusů můžeme počítat pouze jako prototypové a před sériové. Vývoj vozidla započal na přelomu let 2005 a 2006, přičemž původně bylo vozidlo vyvíjené jako dvojhlavňové. Po roce 2010 byla však koncepce změněna a první prototyp houfnice vznikl tak až v roce 2013.
Původní návrh dvojhlavňové koncepce
https://www.kyivpost.com/analysis/23015
Původní návrh dvojhlavňové koncepce
https://www.reddit.com/
Samohybná houfnice 2S35 se skládá z řady osvědčených částí – podvozek vychází z univerzálního šasi E300, což je mírná geneze toho, který využívá tank T-90. Motor je dvanáctiválcový V-92S2 o výkonu 736 kW při 2000 ot/min. Věž je sice naprosto nová, ale v zadní části se nachází pneumatický nabíjecí automat odvozený od toho, který využívá samohybná houfnice 2S19 Msta-S, tedy předchůdce 2S35. Výzbroj houfnice tvoří nový 152mm kanón 2A88 o délce 52 ráží a 12,7 x 108 mm dálkově ovládaný kulomet Kord umístěný na věži. Výrobcem kanónu je společnost Motovilichinské závody.
Vysoká míra automatizace houfnice se projevila na velikosti osádky, kterou tvoří jen tři členové, zatímco její předchůdce 2S19 Msta-S měla osádku pětičlennou.
jedna z 12 předsériových samohybných houfnic 2S35 ještě bez integrovaných střeleckých RL
https://en.wikipedia.org/wiki/2S35_Koalitsiya-SV
V době informační smrště o nasazení vozidel 2S35 již několik měsíců probíhala sériová výroba. Zajímavé je, že byla zpuštěna před oficiálním ukončením státních zkoušek, které státní korporace Rostek oznámila až 20. října.
14. ledna 2023 se na sociální síti twitter (dnešní X) objevily záběry z návštěvy Denise Manturova, Ministra průmyslu a obchodu RF, ve výrobním závodě UralTransMash, jež je výrobcem samohybných houfnic 2S35, aby prověřil stav a plnění státní obranné zakázky na výrobu nových samohybných houfnic.
TW účet @AndreiBtvt
Již od přelomu října a listopadu 2023 se zejména v ruských sdělovacích prostředcích hovořilo (např. TASS) o nasazení vozidel 2S35 na Ukrajině. Koncem listopadu dokonce proběhla sociálními sítěmi údajná fotografie houfnice, nicméně se jednalo jen o špatně identifikovanou ruskou samohybnou houfnici 2S19 Msta-SM2.
foto: archiv autora
Podpůrné vozidlo 2F66-1
Samohybná houfnice 2S35 by měla být dodávaná spolu s novým nabíjecím vozidlem 2F66-1, které má zefektivnit a zrychlit nabíjení ruských samohybných děl. Vyvíjené je nejen pro 2S35, ale zejména u ní má největší smysl, jelikož osádce o velikosti pouze tří členů, by manuální dobíjení trvalo příliš dlouho.
Foto – archiv autora
Parametry a hodnocení
2S35 Koalitsija je dle papírových parametrů skvělá houfnice, kterými se dostává na úroveň západních ekvivalentů. Nicméně ne vše je na první pohled tak, jak se může zdát. Například nejčastěji se u houfnice zmiňuje její skvělý dostřel 80 km, tohoto ale dokáže dosáhnout pouze s municí s pomocným raketovým pohonem RAP (Rocket Assisted Projectile), ale i o tom bychom mohli polemizovat. Například americké samohybné houfnici M109A7 s novým 155 mm kanonem o délce 58 ráží a s municí M982 Excalibur se podařilo zasáhnout cíl “jen” na vzdálenost 70 km. Se standartní municí je dostřel nové 2S35 mírně lepší než u stávajících 2S19. U munice s koncovým navedením Krasnopol je její dostřel omezen navedením munice, tj. zhruba do maximální vzdálenosti 25 km. Dále je zmiňována extrémní rychlost palby, zdroje se rozcházejí, některé tvrdí dokonce až dvacet ran za minutu. Mezi odborníky z oblasti dělostřelectva se však nejčastěji hovoří o rychlosti palby osm až deset ran v první minutě a poté ustálená palba v rychlosti čtyři až šest ran za minutu.
Koalitsija přináší dvě novinky, které by se neměly podceňovat. Jednou z nich je integrace pokročilého systému řízení palby umožňující MRSI (Multiple Rounds Simultaneous Impact). Jedná se o systém palby, který zasahuje bodový cíl několika projektily zároveň, projektily jsou vypáleny v časových intervalech a po různých balistických křivkách tak, aby na cíl dopadly zároveň. Tato schopnost však na Západě, a zřejmě ani v Číně, není nová. Druhou novinkou, která stojí za zmínku, jsou dělostřelecké radiolokátory pro korekci palby, umístěné na věži. Bohužel k jejich přesné činnosti a možnostem (či přesnému označení) nemá autor více podrobností v tuto chvíli.
Samohybná houfnice 2S35 Koalitsija přináší jistý kvalitativní posun pro dělostřelecké oddíly Armády RF. V některých schopnostech se může vyrovnat moderním západním systémům, nebo je dokonce i překonat. Je ale potřeba si uvědomit, že rychlost produkce nejspíše nebude nijak velká a výcvik osádek na nový systém s vyšším stupněm automatizace bude časově náročnější. Dále je třeba pochopit, že žádný systém, byť sebelepší, není tzv. gamechangerem a vždy jde o to, jak je systém nasazen v rámci celku. Pokud bude systém bojově nasazen správně, s dostatkem munice umožňující využívat maximální dostřel a s vycvičenou posádkou, bude na to muset ukrajinská strana reagovat úpravou postupů a plánování operací.
Jiří Jiroušek je člen Team4Ukraine, příslušník aktivních záloh Armády České republiky
Powered by Froala Editor
