Dvě dodávky s českými dobrovolníky rozvážely v uplynulých dnech náklad v Ukrajině. Pomoci se dočkali například v sirotčinci v Mahale, geriatrii v Černivcích i bojová jednotka HUR.
,,Do Mahaly jsme vezli především zásoby jídla a plen. Na zařízení je vidět, že potřebuje rekonstrukci, je to asi nejchudší zařízení, které v Ukrajině navštěvujeme. Sirotčinec je plný až po strop, více dětí se tam nevejde, často jde navíc o děti s postižením vyžadující větší péči. Pokračovali jsme do geriatrického zařízení a opět doručovali jídlo a pleny. Dovezli jsme také dva zvedáky pro imobilní pacienty, které personálu podstatně usnadní manipulaci s nemohoucími. Ve zdejším zařízení panuje docela dobrá nálada, personál je velmi aktivní a celkově to v zařízení vypadá poměrně utěšeně. Další zastávka se odehrála v dobrovolnickém hnutí Ruchu Bukoviny, kde pomáhají vnitřním válečním přesídlencům. Těch je v zemi celkem zhruba dva miliony včetně starých a nemohoucích lidí nebo malých dětí. Opět jsme od dárců z Čech doručili zásoby jídla a také šestnáct kompletních dětských postýlek, které zde rozdělí mezi potřebné rodiny s malými dětmi. Ředitelka centra, kde jsme pomoc vykládali, nám říkala, že se starají o přibližně sedm tisícovek lidí z okolí. Část pomoci směřovala tradičně k obráncům Ukrajiny, jedné z bojových jednotek HUR jsme dovezli tři vysokokapacitní baterie EcoFlow,” uvedl k doručené pomoci lékař Ondřej Černý, který jako jeden z dobrovolníků Team4Ukraine cestu absolvoval. Uvedl také informaci o plánovaném projektu pro bojové jednotky, kdy půjde o dodávku snadno aplikovatelných prostředků pro rychlé omezení krvácení. V rámci cesty byly k projektu navazovány kontakty s budoucími adresáty této pomoci za účelem přesné specifikace jejich potřeb.
Při rozhovorech s ukrajinskými partnery i obyčejnými lidmi nešlo téma války pominout. ,,Mluvili jsme s místními a ti říkali, že nejen vojáci, ale i civilní obyvatelstvo je unaveno, dochází k výpadkům dodávek elektřiny, nicméně vědí, že nemohou přestat bojovat, protože by to vedlo k zániku samostatnosti jejich země,” dodal Ondřej Černý.
,,Realita v zemi se až tolik nelišila od toho, jak jsem si to představovala, ale osobní zážitek nelze ničím nahradit. Když se člověk baví s normálními lidmi nebo se projde po vojenském hřbitově, tak mu teprve naplno dojde, co se tam děje a proč je důležité pomáhat,” řekla po návratu ze své první cesty do Ukrajiny dobrovolnice Zuzana Vondráčková. ,,Hodně na mě zapůsobila návštěva geriatrie, kde nás přišel přivítat celý kolektiv, ženské zaměstnankyně, které se i přes nesmírně náročné podmínky s námi dokázaly zasmát, popovídat si, i přes těžké podmínky bylo znát, jak dělají vše, co můžou, aby zabezpečily staříkům slušné dožití. Jsem ráda, že se v týmu myslí i na pomoc v sociální sféře, že jsem se cesty mohla zúčastnit a že mohu být členkou týmu, který pomáhá,” doplnila své dojmy Zuzana Vondráčková.
Při cestě zpět se čeští dobrovolníci zastavili na vojenském hřbitově ve Lvově. Byla to velmi emotivní chvíle nejen pro nové, ale i pro zkušené dobrovolníky. Množství hrobů padlých obránců s pokračující ruskou agresí narůstá, až na takových místech si člověk plně uvědomí, kolik zbytečně zmařených lidských životů, kolik nešťastných osudů válka přináší a jak je každá pomoc bránící se zemi důležitá.
JAN MORAVA, 19. 6. 2024, Zpráva z cesty
Powered by Froala Editor
