Humvee, hasičská cisterna a válka zblízka: deník říjnového výjezdu s pomocí na frontu

Tradičně pro samou práci na projektech týmu nestíháme promovat, co se nám vlastně díky vaší podpoře povedlo. Jedno takové téma je říjnový výjezd, kdy jsme plnili mnoho úkolů a který se kvůli papírování protáhl o několik dnů, než jsme plánovali.

Na začátku výjezdu jsme připravili kamion naložený vybavenou hasičskou cisternou pro vojenské hasiče a námi vyrobenou obrněnou Humvee sanitkou. Jelikož polské úřady slibovaly dodržení zákonných lhůt na vydání povolení na průjezd s vojenským materiálem, tak jsme vyrazili v dodávce a pick-upu s týmem napřed, abychom vyřídili v Kyjevě plánované schůzky a pak doprovodili kamion dále už společně. Naše cesta probíhala tradičně a největší nervy jsme jako obvykle měli na hranicích Polsko-Ukrajina. Opustit EU není jen tak, musí sedět celní deklarace, faktury vezené pomoci, váhy v dokumentech a reálně navážené auto. Běžně operace na 3-5 hodin, když se celníkům něco nezdá, tak klidně násobky.

V Kyjevě jsme pak při čekání na to, až kamion přejede hranice se všemi potřebnými povoleními uskutečnili několik důležitých schůzek, jak na naší ambasádě, tak například s jednotou HUR. Této jménem nespecifikované jednotce (nešíříme z bezpečnostních důvodů) HUR se věnujeme již delší dobu a pracujeme společně na jejich vývoji dálkových dronů, které pomohou likvidovat důležité cíle ve strategické hloubce nepřátelského území. Prošli jsme si dosavadní progres projektu, situaci na frontě i plánované testy. Setkání nám sice dost komplikovalo noční i ranní bombardování Kyjeva, které pomocí raket Iskander nebo Ch-101 mířilo i na lokace takto specializovaných jednotek. Nakonec se nám ale povedlo se sejít na bezpečném místě a vše probrat.

Během dne se pro nás vyskytl ještě další úkol: ukrajinští celníci požadují pro uzavření importního řízení na vojenský materiál znovu originální dokument o předávajících stranách a koncovém uživateli, tedy 41. brigádě. Musíme tedy zajet do oblasti mezi Kyjevem a Černobílém, kde má brigáda velitelství, aby dokument velitel opět podepsal, orazítkoval a my ho spěšně poslali na hranice celníkům. Další administrativní opruz, ale co naplat, alespoň se seznámíme s novým velitelem brigády a snad uvidíme nějaké známé tváře.

Velitelství je dobře schované na okraji jedné z vesnic v podzemí, dříve asi vinné sklepy. Nedaleko je stará, několika patrová budova, kde jsou ubikace pro štáb praporu a také jídelna s kuchyní. Zde se opět setkáváme s kuchařkou Lesjou, kterou už jsme dříve několikrát potkali. Na krátko ostříhaná plnoštíhlá blondýnka ve středním věku je nepřehlédnutelná, svou rázností a silným hlasem staví do latě kde jakého vojáka. Velmi vřele nás přivítala na štábu a rovnou nám sdělila, že chystá oběd a my dostaneme také najíst. Všichni jsme po cestě s klukama už obědvali, ale tahle ženská si umí zjednat pořádek: „Musíte být unavení, takže budete kousat co vám přinesu!“

Jeden z důstojníků, který nás má na starosti dokud velitel nevyřídí dokumenty se také pokusil z oběda omluvit, nic mu to nebylo platné a byl také usazen ke stolu v jídelně.

Lesju by každý člověk měl za veselou a potřeštěnou kuchařku, jenže já vím, že nejen evakuovala raněné z fronty a vozila zásoby na přední linii s nasazením života, ale také byla při bojích o Mariupol zajata a mučena. Tahle žena má pevnou vůli i šrámy na duši, jako málokdo.

Po obědě a krátkém čekání se k nám dostal zpět podepsaný dokument, který jsme hned jeli do Kyjeva předat kurýrovi k odeslání na hranice. Bohužel při čekání na kamion se protahovaly lhůty, protože polské úřady nejen překročily zákonné lhůty pro vydání příslušných povolení, ale zároveň v nich udělaly administrativní chyby, kvůli kterým celníci kamion na hranici zadržovali. Rozhodli jsme se tedy čas čekání využít raději další prací a vyrazili jsme směr Doněcká oblast, abychom tam zatím předali materiální pomoc, kterou jsme původně měli záměr předat při cestě přes Izium s hasičskou cisternou a Humvee. Raději jsme ale najezdili několik set kilometrů sem a tam, než jen čekat a pak mít problém nějaký úkol výjezdu splnit v časovém okně našich dovolených z práce.
Po cestě do Slavjansku jsme si za Charkovem nasadili vesty a helmy, protože v oblasti se už vyskytuje nemalé množství ruských dronů Lancet nebo dalších, a s přibývající blízkosti k frontě i obávané FPV drony na optickém vlákně. Za Iziumem už jsme velmi pozorní a máme v autech určené pozorovatele oblohy. Přestože se kolem silnice tyčí nebo teprve staví protidronové sítě, tak nejsou ještě celistvé a pocit bezpečí pod nimi je spíše psychologického rázu.

Míjíme vybombardované benzinky a motoresty, kde jsme dříve stavěli na kávu, nebo občerstvení při cestě do hloubi Doněcké oblasti. Dnes jsou již tato místa jen domovem duchů. Před lesem, za kterým je Slavjansk sjíždíme z hlavní silnice, abychom jeli o trochu bezpečnější cestou. Tu hlavní má v merku už nějakou dobu elitní ruská dronová jednotka Rubicon, a zabili už na této silnici v autech vícero vojáků a civilistů. Nakonec přijíždíme do Slavjansku bez úhony i incidentu, mezi domy se cítíme trochu bezpečněji než na volném prostranství mezi poli a lesy. Parkujeme u Pekárny, kterou jsme pomohli Olegovi opět vybudovat, po tom co jsme ho evakuovali z Pokrovsku i s jeho rodinou.
Jako vždy nás vítá veselý chlapík, do kterého by podle jeho ležérního outdoor oblečení nikdo neřekl, že je také pastor. Oleg nás zve dovnitř, kde je na rozmluvu tepleji a hlavně bezpečněji. Zaměstnanci dobročinné pekárny mají dnes volno, tak je zde Oleg sám a chystá další výpravu do Kosťantynivky. Naše materiální pomoc mu přijde velmi vhod, jak offroadové penumatiky pro jeho evakuační vozidlo, tak Starlink, osobní lékárničky, nebo balistické prvky na jeho ochrannou vestu.

Minule měl Oleg s ostatními pastory problém evakuovat osobu zraněnou od ruského šrapnelu, takže jsme mu přivezli i nosítka, právě pro odsun zraněných civilistů. Kromě předání pomoci si samozřejmě povídáme o současné situaci a o tom, jak to zvládá. Pro jeho rodinu bohužel přesun do Slavjansku znamenal jen dočasný oddych, téměř rok po evakuaci pekárny i domova z Pokrovsku se fronta opět přiblížila tak, že Olegova rodina i pekárna je v každodenním ohrožení kvůli bombardování a dronům.
Probíráme také i stav jednotek na frontě, plus možná z Česka přehlíženou, ale důležitou část života zde, a to duševní zdraví vojáků. Ti, kteří se vrací ke svým rodinám na čas nebo úplně z fronty nejsou těmi stejnými lidmi, kteří odešli do boje. Oleg poskytuje psychologickou a duševní útěchu i ženám těchto mužů, kteří se kvůli PTSD (post traumatická stresová porucha) chovají nevyzpytatelně a paradoxně jsou klidní, když jsou opět s jinými vojáky. Není to vůbec jednoduchá situace, v debatě od Olega zazní velmi zajímavá myšlenka.


„Říkám ženám těchto nemocných hrdinů: nečekejte, že za pár dní nebo týdnů bude vše jako dříve. Muž, který bojuje na frontě a přichází v bitvě o přátele, je podobně psychicky zraněný jako znásilněná žena. Od takto trýzněné ženy se také nečeká, že za dva týdny hodí vše za hlavu a bude v pořádku.“
Po čase se s Olegem domlouváme, že mu zavezeme kola do místního pneuservisu, který ještě funguje, aby mu je hodili přímo na jeho pancéřovou dodávku. Pak se přesouváme do centra města, kde vše vypadá zdánlivě normálně, vojáci chodí do kaváren a obchodů, auta parkují na ulici. Jen koncentrace různých terénních vozidel s rušičkami signálu a průjezd kolových obrněných transportérů nechá tušit, že nejsme moc daleko od fronty.
Jdeme do jedné z kaváren, kde máme setkání s přáteli od 4. brigády národní gardy Ukrajiny, kterým jsme přivezli slíbený dron Mavic 3T. V kavárničce předáváme dron a podepisujeme dokumenty. Kluci z jednotky nám nabízejí, zda se nechceme podívat na jejich dílnu pozemních dronů. Neváháme a nabídku přijímáme, i když máme na trase ještě dost práce.
Takzvané UGV, Unmanned Ground Vehicle, jsou na frontě pomalu, ale jistě se rozšiřující trend, stejně jako před pár lety létající drony. Po pár minutách jízdy zastavujeme a vojáci nás berou do staré průmyslové haly. Nestačíme se divit: máme před sebou amatérskou dílnu na pásová i kolová UGV.
Kluci z jednotky jsou velmi šikovní a ukazují nám, jak jejich stroje staví, jaké typy dělají a jak jsou tyto pozemní drony etablované nejen u jejich brigády, ale i u dalších jednotek - jde o standardní záležitosti pro logistiku, evakuaci raněných i pro boj. Oleg, který se jel podívat s námi přikyvuje, že tyhle drony podél frontové linie potkává i tam, kde evakuuje civilisty. Nepřekvapuje mě to, Oleg si jako pastor troufá provádět evakuace tak daleko, že má často ruské pozice na dohled.

Po asi hodině diskuzí a ukazování techniky se loučíme, ještě nás čeká odvezení materiálu klukům z Hostri Kartuzi. Při cestě ze Slavjansku volíme horší, ale bezpečnější cestu „spodem“, protože jedeme směrem na Pavlohrad, kde se máme setkat s kluky, abychom jim předali pomoc.
Cestu nám lemují protidronové sítě a vojáci, kteří je stavějí. Cesta se mezi vesnicemi táhne pomalu a když přijíždíme do Pavlohradu, tak už je skoro tma. Dáváme si sraz s Oleksandrem, Artemovým velitelem v Hostri Kartuzi, před amatérským muzeem války, které tady je ještě z dob před velkou invazí v roce 2022. Ostatně mně se k tomuto místu pojí silné vzpomínky; tady jsem s týmem v létě 2022 přespával, když jsme vezli frontovým jednotkám první sanitky.

Po pár desítkách minut čekání přijíždí Oleksandr a omlouvá se, že nemohl dorazit na čas, ale Rusové měli ve vzduchu moc dronů, a tak musel počkat než bude moci opustit pozici.
Nás nezval přímo k nim do zázemí, protože situace je v oblasti jejich působení opravdu špatná. To se bohužel potvrdilo o pár týdnů později, když byla zabita jejich medička Marishko. Sám Oleksandr nám ukazuje stopy po šrapnelech na autě od dronu, který díky rychlému manévru Oleksandra auto nezasáhl přímo a dopadl několik metrů od něj do bláta. Artem a ostatní z jednotky likvidují skřety na linii a tak si jen chvilku povídáme a předáváme slíbenou ecoflow stanici, Starlinky, a další vybavení, co jsme přivezli. Oleksandr mi na oplátku věnoval mikinu z jejich „merche“, kterou nyní fakt rád nosím.


Opět nás čekala cesta zpět do Kyjeva, kluci sledují na telefonech, kde všude opět dopadají rakety a drony. Pavlohrad, Dnipro, Kyjev, zase noc plná útoků. Po cestě mezi městy je riziko pro nás minimální, ale i tak občas nad dálnicí zasvítí „trasírky“ z těžkých kulometů, které loví ruské drony Geran (ruská verze Šahedů).
Po příjezdu do Kyjeva nás čeká odpočinek, podle informací, co máme už náš kamion pustili přes hranici a ráno by měl dorazit právě do Kyjeva. Ubytováváme se na hotelu a ještě se jdeme projít po městě; protáhnout si nohy po celodenním ježdění autem se hodí.
Na Majdanu jsme se zastavili u pietního místa padlým obráncům Ukrajiny, část s Čechy nám přijde nedostatečně upravena, takže kupujeme nové rámečky na fotky a obecně místo uklízíme a porovnáváme. Stejně to není úplně ono, slíbili jsme si, že příště to tady vezeme z gruntu a uděláme našim padlým krajanům opravdu důstojné místo.

Ráno dalšího dne už čekáme na smluveném místě, kam má dojet kamion a kde budeme vykládat pancéřovaný Humvee. Ten totiž budeme předávat právě 41. mechanizované brigádě v Černobylu a nechceme ho tahat s hasičskou cisternou do Iziumu.
Necháme tedy Humvee na bezpečném místě a na východ pojedeme bez něj. Jenže rampa, kterou nám pomohli najít přátelé k vykládce Humvee je sice perfektní, ale cesta k ní je pod železničním nadjezdem, který podle údajů je nižší, než náš naložený kamion! To mě nenapadlo, a tak musíme najít alternativní trasu, jak se tam dostat. No z druhé strany je taky viadukt…tak to budeme muset nějak zkusit. Řidič kamionu upouští vzduch z návěsu, aby si sedl co nejníže a zkoušíme projet. Povedlo se! Bylo to o fous, ale vešli jsme se.
Skládáme Humvee, které naštěstí krásně vrní svým šestiválcovým dieselovým motorem; nic se mu po cestě nepřihodilo. Do kamionu přesedá Míra alias „Spock“, aby pomohl řidičovi s pozorností, čeká nás totiž zase dlouhá cesta zpět na rozhraní Charkovské a Doněcké oblasti. Kamion vyráží napřed a já s „Vrkoušem“ odvážím Humvee skrze Kyjevskou večerní špičku na bezpečné místo, kde na nás počká. Já řídím Humvee a „Vrkouš“ náš týmový Hilux. Přátelé z SBI nám zařídili parkování v průmyslové hale jednoho z dodavatelů vojenského vybavení pro ukrajinskou armádu. Po krátkém zdvořilém rozhovoru v hale vyrážíme směr východ.




Kamion si musí dávat přestávky, takže jsme se domluvili s vojenskými hasiči, že já a „Vrkouš“ dojedeme napřed, abychom zajistili místo pro zaparkování kamionu a nocování. Vojenští hasiči nám zatím po cestě pravidelně posílají snímky z taktické mapy, kde jsou vidět letadla a drony nepřítele, abychom věděli o možném nebezpečí po cestě.
Když jsme na půl cesty mezi Charkovem a Iziumem, tak si všímám, že na mapě je nad Slavjanskem doslova plná obloha nepřátelských FPV dronů - velké štěstí, že teď a ne den zpět. Doufáme, že Oleg je s rodinou v pořádku. Jak se blížíme, tak se v naší oblasti pohybuje více dronů typu Gerbera a Lancet, ale naštěstí vždy jiným směrem, než se pohybujeme my.

Krom vojáků jsou cesty prázdné, tak se opravdu vyplatí sledovat nebezpečí. Občas naším směrem podle mapy letí nějaké to FPV, ale žádné podle detektorů nedoletělo ani na dohled k hlavní komunikaci, buď našly jiný cíl po cestě nebo byly zničeny.

Na blockpostu u Iziumu už na nás čeká „Gruz“, vojenský hasič, se kterým jsme dlouho v kontaktu a slíbili jsme mu pomoc. Vřele nás vítá a zve nás na kávu než přijede kamion s cisternou. Řidič kamionu si musí odpočinout, tak se jdeme na několik hodin prospat do bytu, který nám připravil „Gruz“ poblíž hasičské stanice. V zatemněném městě často zní siréna a jsou slyšet i výbuchy v dáli, ale jsme vyčerpaní, takže usnout není problém.

Další hluk, ale tentokrát jde o budík. Spali jsme celé tři hodiny, takže je třeba se zabalit a potkat se s „Gruzem“ před domem, abychom vyrazili naproti kamionu. „Spock“ skutečně už je nedaleko a posíláme mu pravidelné aktualizace stavu dronů ve vzduchu. Nakonec vše dobře proběhlo a kamion parkuje u hasičské stanice - řidič je rád, že už je na místě a zavírá se v kabině, aby se prospal. My zatím jedeme vyřídit předávací dokumentaci s velitelem hasičů a dát si kávu, už svítá, takže nemá smysl jít spát.
Po tradičním nahánění razítek mezi jednotlivými veliteli štábu brigády a jejich lokacemi po Iziumu, kam kteří hasiči patří, se vracíme ke kamionu. Hasiči vyhlédli místo a vykládku cisterny s vybavením na místním nádraží - je zde podobná rampa jako jsme využili v Kyjevě na složení Humvee.
Přesouváme se tedy společně s hasiči na nádraží, kupodivu stále funguje i pro civilní dopravu. Obecně se mi pobyt na takovém komunikačním uzlu nelíbí, ale jinde složit techniku nemůžeme. Kamion navádíme tak, aby rampa navazovala na návěs s technikou a nic nepřišlo při sjezdu úhoně. Odkurtováváme cisternu, když se rozezní siréna leteckého poplachu. Nedá se nic dělat, možná je to ohrožení nádraží, možná není, teď už musíme operaci dokončit. Hasiči startují cisternu a navádějí ji dolů z návěsu. Povedlo se. Rychle nahazujeme kurty a nářadí do aut, abychom co nejrychleji odjeli z místa.
Setkáváme se opět na místní hasičárně. Papíry už máme podepsané, ukazujeme co a jak s ovládáním cisterny, nebo s vybavením, které jsme pro hasiče dovezli. Pak společná fotka z předání pomoci a hurá zpět do Kyjeva. Kvůli administrativním průtahům máme zpoždění oproti plánu cca 3 dny.

Po cestě řešíme místo setkání k předání pancéřového Humvee ke 41. brigádě, ale nakonec se domlouváme, že vůz i vybavení, jako je noční vidění, předáme v Kyjevě, protože brigáda se aktuálně zvedá a přesunuje posílit jednotky v Doněcké oblasti. Potkáváme se tedy na jiném místě v Kyjevě, kde si Humvee přijel převzít velitel brigády, několik velitelů z podřízených praporů a členové štábu. Předání zároveň dokumentuje PR tým SBI, který má podporu této brigády v gesci. Je to rychlovka, podání rukou, podpisy, společné fotky a loučíme se. My spěcháme domů do našich zaměstnání, oni bojovat na frontovou linii v Doněcké oblasti…

Pokud vás zaujaly podobné příběhy, můžete si pořídit knihu „Světlem proti temnotě“
, která mapuje osobní zážitky a svědectví nejen Team 4 Ukraine od invaze v roce 2022.

Autor: JAN HEŘMÁNEK, 3. 12. 2025
Chcete podpořit naši činnost a také pomoc Ukrajině? Prosím pošlete nám příspěvek na některý z našich transparentních účtů https://www.team4ukraine.eu/support
 nebo navštivte náš dobročinný eshop https://eshop.team4ukraine.eu
 . Případně můžete podpořit některý z našich projektů i na platformě Donio: https://donio.cz/team
https://eshop.team4ukraine.eu/kniha-osobnich-pribehu-team-4-ukraine-svetlem-proti-temnote/
Děkujeme! 🙏
Sledujte nas také zde:
Web: https://www.team4ukraine.eu
Facebook: https://www.facebook.com/team4ukraine
Instagram: https://www.instagram.com/team4ukraine.eu/
Twitter: https://twitter.com/Team4Ukraine1
SkyBlue: https://bsky.app/profile/team4ukraine.bsky.social

Humvee, hasičská cisterna a válka zblízka: deník říjnového výjezdu s pomocí na frontu

Nenech si ujít další informace o našich aktivitách!

Sledujte nás na Instagramu

Partneři