,,Měli jsme svou farmu, měli jsme svůj dům, měli se dobře, užívali si život a od toho všeho nás Rusové zachránili.“ Jedna z vět, které zazněly při rozhovoru s Vladimírou. Vladimíra je Ukrajinka, která díky válce žije v České republice. O domov přišla již podruhé, ve svých šestnácti letech v roce totiž odešla s rodiči z oblasti Donbasu. Nyní rodačka z východní Ukrajiny žije v Brně.
Do České republiky přiletěla jedenáct dnů předtím, než Rusko 24.2.2022 spustilo tzv. Speciální vojenskou operaci.
,,V České republice jsem poprvé byla asi sedm nebo osm let zpět a líbila se mi mentalita Čechů, která je takovou rovnováhou mezi východem a západem, cítila jsem že zde lidé ctí individualitu ale zároveň jsou společenští,“ popisuje Vladimíra proč se rozhodla v České republice zůstat. Ráno kdy Rusko zaútočilo na její rodnou zemi mířila právě do školy v Brně, kde chtěla začít studia, na den otevřených dveří. Zprávu o vypuknutí války dostala od kamaráda a rodičů, nejprve ale nepochopila co přesně se stalo. Vzpomíná, jak se politici celou dobu snažili všechny uklidnit, ale lidé tušili, že k něčemu vážnému dojde.
Osobní zkušenost s Čechy má zatím dobrou: ,,Většinou to bylo v pohodě.“ Přesto vnímá, že postupem času se nálada lidí mění.
Se sháněním ubytování měla štěstí, nejprve pomáhali kamarádi a couchsurfing, poté našla malou místnost na pronájem. S prací to bylo náročnější. ,,Kvůli studiu jsem nechtěla pracovat v kavárně nebo restauraci, to by mě příliš vyčerpávalo. Chtěla jsem najít něco příbuzného studijnímu oboru.“ Postupně tak prošla krejčovstvím a dalšími místy, kde pracovala skoro zadarmo, ale snažila se odvést co nejlepší práci s vidinou toho, že bude časem ohodnocena lépe. Příležitost dostala také ve Vídni v galerii, kam dojížděla z Brna a v rakouské metropoli z autobusu docházela dvě hodiny pěšky, aby ušetřila za tramvaj. Poslední rok si našla práci v oboru archeologie, a to ji hodně baví.
Rodina Vladimíry je v Ukrajině, rodiče bydlí v Oděse, byť půl roku žili v Bulharsku. Bylo to pro ně ale náročné, zejména pro tátu, který vážně onemocněl. Když se Vladimíry zeptáte, jaké to je mít blízké lidi ve místech, která jsou denně ostřelována, řekne: ,,Nemůžu na to pořád myslet. Občas to ignoruji, občas se bojím víc, než musím, třeba když vidím, že máma byla naposledy online včera, začnu přemýšlet, jestli je všechno v pořádku. Bojím se představit si, jak je to u nich, ale zároveň vím, že když se budu bát víc, tak jim to nepomůže. Fakt jsem se cítila mnohem lépe, když byli v Bulharsku.“
Jedním z narativů Ruské propagandy je utlačování ruskojazyčných obyvatel v Ukrajině. K tomu má Vladimíra také osobní vzpomínku: ,,Tomu se vždycky hodně směji, nemůžu si představit, jak by to probíhalo. Ama jsem z ruskojazyčné rodiny. Celý ten region je ruskojazyčný. Chodila jsem na základní školu, která byla na vesnici ukrajinojazyčná, střední škola ve městě pak byla ruskojazyčná. Ani v jedné jsem neměla žádné problémy. Nesetkala jsem se s tím po roce 2014 ani v Kyjevě, ani ve Lvově. Samozřejmě od roku 2022 jsem měla menší chuť mluvit rusky a skoro ten jazyk už nepoužívám.“
S Vladimírou jsme probrali i další témata včetně toho jak vnímá protiukrajinská vyjádření některých českých politiků, jestli jezdí Ukrajinci domů na dovolenou, zda západní pomoc prodlužuje válku, pocity ze zkoušek sirén nebo jak vypadá válka na západě země. Celý rozhovor si můžete pustit na YouTube kanálu Team 4 Ukraine.
JAN MORAVA, 23. 7. 2026, ROZHOVOR
Líbí se vám naše činnost a chcete také podpořit pomoc Ukrajině? Prosím pošlete nám příspěvek na transparentní účet 2801169198/2010 nebo navštivte náš dobročinný eshop. Případně můžete podpořit některý z našich projektů i na platformě Donio.
