17. Listopad 1989 memento na nedávnou totalitu

17. listopad není jen historickým milníkem – je připomínkou, že svoboda, za kterou jsme bojovali, není samozřejmostí. Přesto dnes někteří zapomínají na hrůzy totality a flirtují s myšlenkou, že „tehdy bylo lépe“. Nedovolme, aby se historie opakovala.

Svátek 17. listopadu je symbolem odvahy, touhy po svobodě a odporu proti útlaku. Je to teprve 35 let, kdy jsme se zbavili okovů komunistické diktatury, řízené z Moskvy a hlídané tisíci sovětských vojáků. Byli jsme národ pod dohledem – naše myšlenky cenzurovány, cesty za hranice zakázány a životy drceny systémem, který trestal každého, kdo nesouhlasil.

Čísla možná vypadají chladně, ale za nimi se skrývají tisíce tragédií:

Přes 250 000 lidí odsouzených v politických procesech.
Přes 241 politických poprav.
Stovky zavražděných při pokusech o útěk na Západ.
Odhadují se stovky případů úmrtí v důsledků brutálních výslechů, jako například kněze Toufara.
Přes 4 500 lidí zemřelo na následky špatných podmínek, hladu, nemocí a nucených prací ve vězení.
Více než Čtvrt milionu lidí donucených opustit zemi.
Veteráni, kteří bojovali za naši svobodu v druhé světové válce (včetně těch z Východní fronty), byli perzekvováni, degradováni a odsouzeni k nuceným pracím.

Listopad 1989 přinesl konec této noční můry. Bez jediné kapky krve jsme dokázali svrhnout režim, který nás udržoval v podřízenosti. Měli jsme štěstí – slabost režimu umožnila, že revoluce byla sametová. Přestože někteří soudruzi uvažovali, jak utopit společenské změny v krvi.

Dnes, jen o několik desetiletí později, slyšíme hlasy, které tvrdí, že „za komunismu bylo lépe“. Nostalgie po falešných jistotách totality je zrádná. Mnozí zapomínají, že to, co tehdy bylo nazýváno „jistotami“, bylo ve skutečnosti jen pohodlné otroctví. Svoboda má své výzvy, ale vzdát se jí za příslib pohodlí by znamenalo zradit všechny, kteří za ni bojovali.

Pohled na dnešní svět nám dává jasnou připomínku toho, jak křehká svoboda může být. Ukrajina od roku 2014 čelí brutální agresi Ruska – stejné síly, která kdysi držela v totalitě nás. Ukrajinci platí za svou touhu po svobodě strašlivou daň, zatímco my máme privilegium svobody, o kterou se nemusíme denně rvát. Ale to neznamená, že ji můžeme považovat za samozřejmou.

S Team 4 Ukraine z.s. jsme viděli mnoho válčených zločinů, které Rusko na Ukrajině páchá, od věznění, mučení, bestiálního vraždění, po gestapácké postupy likvidace nepohodlných na okupovaných územích. Moderní doba bohužel není žádnou zárukou toho, že znovu nebudeme prožívat noční můry 20. století.

Historie se nemusí opakovat doslova, ale její rýmy slyšíme stále častěji. Moderní technologie, chytré telefony nebo internet nejsou zárukou toho, že nemůžeme znovu upadnout do totality. Demokracie není věčná, pokud ji nechráníme. Záleží na každém z nás, jak se k ní postavíme, jak ji budeme bránit a jak budeme vychovávat další generace, aby si vážily toho, co máme.

17. listopad je mementem, že svoboda není samozřejmost – a je na nás, abychom ji nikdy neztratili.