Poslední letošní výjezd s materiální pomocí.
Vánoce jsou pro všechny svátky klidu, míru a setkávání s přáteli a rodinou.
Ne jinak je to pro nás, nicméně, naši přátelé jsou od nás několik tisíc kilometrů a bojují se zlem. A i díky tomu my můžeme v klidu zasednou k večeři.
Takže několik našich členů večer 24. balí svá zavazadla a kontrolují materiál, bez něhož není radno se na UA pohybovat. Připravují dokumenty na hranice, předávací doklady. Za hluboké noci z 24 na 25. vyráží z různých míst České republiky tak, aby se potkali na skladu týmu v 7 ráno. Zde naloží vozidlo a zkontrolují, co je třeba. Potkají se s kancléřem, který jim dovezl několik maličkostí. Tentokrát v rámci času a rodinných závazků mohl vyjet tým T4U ve složení „Rošťák“, „Barťák“ a „Shalom“.
Osa vede přes Olomouc, kde se setkají s naším doktorem. Od něj převezmou mobilní ultrazvuk, jenž se dá připojit k mobilnímu telefonu. Klíčová součást této dodávky. Došel nám od dárce 22.12. odpoledne. Dále do Frýdlantu, pro zimní, zateplené boty a na Slovensko, kde u lidí z iniciativy Aktuálně pro Ukrajinu nakládají 30 ks skládacích zákopových kamínek. Poté zpět do Polska a nám již známou trasou ke Kupjansku. K naší 41. samostatné mech. brigádě. Tuto brigádu podporujeme již od začátku tohoto roku, a od léta také spolu s Dárkem pro Putina a Pamětí Národa, jako společný projekt.
Cestu tam jedou kluci nonstop, jsou už takoví, každá minuta, kdy už bude materiál v rukou našich vojáků, se počítá. Do Charkova tým přijíždí po 29 hodinách a ujetých cca 2 100 km. V Charkově se s klukama potkává příslušník SBI/DBR, jenž dohlíží nad pomocí AFU/ZSU. Jde o rychlé seznámení, předání kontaktů. Nicméně, situace je v prostoru OA Kupjansk napjatá, orkové tlačí vlnu za vlnou.
Chlapci se dozvídají, že je k místu, kde se potkají s příslušníky 41., doprovodí jedno vozidlo z vesničky, na půl cesty. Nejde o to, že by mohli zabloudit, cestu znají. Jde ale o jejich bezpečí a rychlý průjezd přes kontrolní stanoviště.
Na checkpointu se kluci potkávají s doprovodem, rychlé podání rukou, stanovení osy přesunu a oblíknutí do balistik ( přece jenom, tady už krom vojáků nejezdí nikdo a ruské Lancety doletí až sem). Poslední úsek se jede za tmy, tým míjí různá vojenská auta a checkpointy. Po chvíli, se mění doprovod, potkávají známého z 41. brigády. Tým se přesunuje na hlavní místo velení brigády. Tým sesedá z Vidmy za zvuků silné dělostřelecké palby, naštěstí ukrajinské. Nebe je jasné, hvězdy září a jediné, co je ruší jsou ukrajinské rakety jenž lítají směrem k útočícím orkům.
Tým se potkává s náčelníkem štábu, omlouvá se, ostatní plní jiné úkoly a on sám má plno práce, ale rychlou kávu si s českými přáteli rád dá. Než se stačí podepsat doklady a vypít trochu výborné kávy, jsou chlapci svědky likvidace jednoho z mnoha ruských útoků dělostřeleckou palbou. Dron přenáší obraz útoku 30+ orků v lesním porostu. Stačí několik minut a les je prázdný. V tomto útoku to bylo jednostranné, ztráty jen na straně orků, nebyl to dnes ani první, a ani poslední útok. Bohužel, efektivita je závislá na počtu munice, dostupnosti dronů, baterií a dalších pozorovacích prostředků. Zbytek rychlé kávy řeší kluci předávací dokumentaci k materiálu, baví se o nejbližších dodávkách a na co se máme zaměřit. Tým poznává nového velitele AEROROZVIDKY této brigády, zdraví se s ostatními, jako je velitel logistiky, či Natalie, šéfka zdravotního zabezpečení brigády.
Poté se jede vykládat. Tentokrát vše vykládáme na jednom místě. Na materiál, co patří jinam tam již čekají vozidla. Vykládáme několik beden termoprádla, další bedny ponožek, zimního oblečení, přes 100 párů zateplených holínek a zimních bot. Dále jsme doručili obrovskou televizi pro AEROROZVIDKU, vybavený zdravotnický batoh, 4 ks elektrocentrál, zmiňovaný ultrazvuk s gely, ohřívací deky a termofolie pro raněné, 10 ks skládacích nosítek, spacáky, několik krabic spotřebního lékařského materiálu a zákopová kamínka. Vše za světla čelovek, nejlépe pod červeným nebo modrým svitem, aby ruch nelákal útočné drony nepřítele.
Jakmile je auto prázdné, kluci se se všemi loučí. Je to rychlé. My děkujeme jim, že bojují, oni nám za pomoc. Kluci slibují, že jak to bude možné, dorazí další pomoc. Odpovědí je jim nejen poděkování, ale i to, že vědí, že je v tom nenecháme. Vždyť jsme tam skoro každý měsíc. Někdy i několikrát za měsíc.
Poté byl čas vyrazit domů. Po cestě se ještě tým zastavuje na večeři v Charkově, na jejímž konci začnou houkat sirény a město se během ostřelování ponoří do tmy. Chlapci pokračují do Poltavy, kde přenocují. Odtud vede cesta do Lvova a pak skrze Polsko domů. Poslední dorazí domů „Rošťák“ 28.12. chvilku před půlnocí. Bohužel probuzení 29. je provázeno informacemi o největším raketovém úderu na Ukrajinská města tuto zimu. Místo odpočinku a pocitu zadostiučinění za odvedenou práci, se tým vrhá do další práce.
Powered by Froala Editor
