Během výjezdu na Ukrajinu s pomocí ubíhá čas zcela jinak. Všechno je nahuštěno do pár dnů: příjezd, předávka, odjezd; prožívá se to velmi intenzivně s myšlenkami typu „ještě včera jsme byli na Ukrajině a dnes už jsme doma,“ vytvářejíc tvrdou realitu, která vysvětluje, jak strašně blízko k České republice se válka na Ukrajině odehrává.
Vyrážíme odpoledne, dva lidi na jedno auto, jakožto jakýsi předvoj celého výjezdového týmu – druhá půlka bude vyrážet pár hodin po nás. Cesta je náročná, střídáme se po přibližně dvou hodinách, v noci i po kratších intervalech. Při čekání na hranicích si odpočineme, až nás polský celník musí budit zaklepáním na okno, že prý už jsme na řadě. Na Ukrajině jsme brzo ráno a až tam se setkáváme s druhou polovinou výjezdu.
Zahajujeme společný postup směr Černé moře. V Oděse a okolí máme naplánované dvě předávky pomoci: vezeme požárního robota a transportní dodávku dobrovolným hasičům z Oděsy; druhá zastávka bude u naší známé 123. brigády teritoriální obrany Ukrajiny, které vezeme zdravotnické a technické vybavení.
Cesta je dlouhá, ale ve dvou se to přeci lépe táhne, a tak dvě auta pokračují dál a dál na jihovýchod. Cestou se zastavujeme na pozdní oběd do restaurace, abychom si alespoň trošku zpestřili tu benzinkovou stravu; čas máme dobrý, tak společně usedáme za stůl s dobrým jídlem. Je to zvláštní, jako kdybychom po té dlouhé cestě za volantem na Ukrajině ožili a někdo vtipkuje, že se toto přece počítá jako dovolená, když jedeme k moři.
V Team 4 Ukraine většina lidí věnuje své dovolené a volný čas Ukrajině. Nejde jen o samotné výjezdy, které jsou nejvíce vidět, je za tím strašně moc práce a příprav, které jsou neméně důležité, protože bez nich by se žádné výjezdy neuskutečnily. Materiál se musí objednat, přivézt, naskladnit, naložit; auta musí být pravidelně kontrolována; samotné papírování zabírá strašně moc času, jelikož si dáváme záležet, aby vše bylo řádně připraveno, včetně darovacích smluv přímo pro ty, kterým pomoc vezeme; a v neposlední řadě jde i o náš PR tým, který informuje naše podporovatele o činnosti týmu. Proto za jedním výjezdem stojí práce několika lidí, spousta volného času, probděných nocí, i nervů – ale stojí to za to a všichni to budeme dělat pořád dokola a dokola.
Po obědě ujedeme ještě nějaké kilometry a večer uleháme ke spánku, jedna jediná noc vleže v posteli, abychom nabrali síly na další dva dny a noc za volantem. Další den vstáváme brzy, sraz je v šest hodin ráno, abychom všechno stihli a měli nějakou rezervu na případné nečekané změny.
Naše první zastávka je u 123. brigády teritoriální obrany. Tuhle jednotku podporujeme od přelomu let 2024 a 2025 a s jejím vedením a vojáky se dobře známe. Velitel jednotky nás vždycky vítá s obrovským úsměvem a pevným stiskem ruky, a tentokrát tomu není jinak. Pokaždé nás vojáci i pohostí: „Nejdřív se jdeme najíst, potom to společně vyložíme.“
A tak jdeme do jídelny, která se viditelně změnila od naší poslední návštěvy. Je zrekonstruovaná, čistá, prostorná. Dostáváme maso s mrkvovou omáčkou a přílohu ze směsi krup a pohanky. Mimo to před nás postaví obrovský tác s namazanými chleby se sýrem a salámem, což nemáme šanci, ačkoliv je nás dohromady pět, sníst. Všichni vybílíme své talíře, pár chlebů zmizí, a po krátké rozpravě s panem velitelem jdeme vyložit všechen dovezený materiál.
Není toho málo. Přivezli jsme jednotce naše špičkové zdravotnické batohy, kterých je v poli vždycky nedostatek, takže ustavičně a pravidelně pracujeme na jejich kompletování a doplňování, abychom je mohli vozit nadále námi podporovaným jednotkám. To je další práce členů Team 4 Ukraine, která nemusí být na první pohled vidět – objednávání batohů a jejich komponentů, pečlivé balení a kompletování, aby každý kus materiálu byl na správném efektivním místě v batohu, a až pak je batoh připraven k nákladu do výjezdního auta a pokračuje dále tam, kde je potřeba.
Nedávno se český a slovenský národ hrdě složil na nové ruce pro Artema v rámci naší společné sbírky s organizací Dárek pro Putina. Artem je mariňák z 503. praporu námořní pěchoty a seržant Ozbrojených sil Ukrajiny. Na podzim 2025 zasáhla jeho jednotku u Pokrovsku ruská minometná palba; jeden z granátů dopadl metr a půl od Artema. V té době byl jeden z našich zdravotnických batohů na frontě – právě turnikety z našeho batohu zachránily Artemovi život. Momenty jako tento nás utvrzují v tom, že nesmíme v naší činnosti přestat.
Společně s batohy od nás 123. brigáda dostala i přenosný ultrazvuk Butterfly, který lékařům umožňuje provést diagnostiku zranění přímo v polních podmínkách. Dále jsme dovezli i terminály Starlink a další zdravotnické vybavení.
V Oděse nás hasiči srdečně vítají, v čele se svým velitelem Serhijem. Byl to právě on, kdo založil dobrovolný hasičský a záchranářský útvar města Oděsa. Velitel se na nás usmívá a hned nám nabízí prohlídku jejich stanice. Ukazuje nám fotky, kancelář, a v neposlední i dvě krásná hasící auta, která prý obdrželi darem z fondu ze Spojených států. Auta jsme obdivovali několik minut, a přidávaly o to víc na zážitku, jelikož byly použity při zásahu 11. září 2001.
Pro místní dobrovolné hasiče vezeme dálkově ovládaného požárního robota Fireman, kterého jsme doplnili i o nájezdy. Jelikož Oděsa čelí ruským útokům téměř denně, máme pro hasiče i transportní dodávku, aby s robotem mohli rychle vyrazit do akce. Robot jim tak pomůže jak se záchranou životů obětí útoků, ale také s ochranou životů samotných hasičů. Rusko často používá taktiku dvojitých útoků, což znamená, že druhý útok přijde na stejné místo jako ten první, ale o několik minut později, s cílem zasáhnout záchranáře, kteří na místo dorazí pomáhat a ošetřovat zraněné. Teď hasiči můžou do nebezpečných situací vysílat právě nového robota.
Robot byl vyroben v České republice českou firmou Isolit-Bravo (která ho naším prostřednictvím poskytla oděským hasičům jako dar. Děkujeme!) a tímto ostrým nasazením nabýváme nové zkušenosti a informace, a technologie se tak může dále zdokonalovat, vedoucí k technologickému i bezpečnostnímu rozvoji v České republice.
Otevíráme zadní dveře dodávky a s pomocí hasičů sjíždíme po nájezdech s robotem ven. Vysvětlujeme veliteli, kde co na robotu najít, jak co ovládat, a on nadšeně přikyvuje a pozorně poslouchá, i když má ovládání nastudované dopředu a všechno už ví. Ty jeho modré oči svítí nadšením a my máme ohromnou radost, že hasiči mají radost.
Po kousku teorie následuje zkouška v praxi: hasiči vytahují auto s hadicí, kterou našroubujeme na robota a jde se hasit! Všechno funguje tak, jak má, hasiči po jednom robota zkouší, předávají si ovládání z ruky do ruky a vždycky tomu, který ho drží, nakukují přes rameno. Dojde i na scénu, že si jeden z hasičů na robota sedne a nechá se povozit. Robot vše hravě zvládne a v areálu zní nadšený smích.
Serhij nám pořád s vděčností děkuje. „Jsme hrozně vděční Team 4 Ukraine a firmě Isolit-Bravo za tohoto robota, který nám teď bude pomáhat hasit požáry, a zachraňovat životy a pracovat tam, kde jsme bezmocní. Protože bohužel nepřítel neustále znovu útočí na záchranáře. A jsou místa, kde si nemůžeme být jisti svým bezpečím,“ říká Serhij.
„Jsem vám moc vděčný za stálou pomoc a podporu, protože je to pro nás velmi důležité, a víme, že nejsme sami v této válce, která bojuje především za nezávislost, a jsme moc rádi, že v naší zemi i v naší jednotce máme takové přátele, jako jste vy. Děkujeme,“ dodává.
Ne, to my děkujeme vám.
Loučíme se i s hasiči, kteří nám všem třesou rukou a děkují s upřímnými úsměvy. My si sesedneme do jednoho auta a vyrážíme na cestu zpět do naší republiky. Uděláme ještě krátkou zastávku u Černého moře, projít se na pár minut po pláži před dlouho cestou, a nadýchat trochu čerstvého vzduchu. Člověk by skoro zapomněl na válku, která se odehrává všude kolem nás; scenérie je to nádherná, modré moře, zlaté slunce, útesy, kamenitá pláž… Jsme ale velmi brzy vytrženi z tohoto transu distinktivním bzučením letícího dronu. Všichni přirůstáme k zemi, nikdo se ani nehne, na pláži stejně není kam se schovat a sledujeme, jak dron přelétá nad našimi hlavami. Naštěstí šlo jen o ukrajinský průzkumný dron. Do kontrastu to dává i nalezené křídlo sestřeleného ruského dronu Shahed, na kterém je ještě vidět výrobní štítek, který vypadá jako by byl vytisknut v rámci obyčejné Excel tabulky a poté křivě vystřihnut. To jen podtrhává krutou nelidskou realitu, kde se Shahedy masově vyrábějí v ruských továrnách a jsou pak posílány s vražednou misí na Ukrajinu.
Vidíme tak v přímém přenosu, s čím musí Ukrajinci a Ukrajinky každý den žít. Drony, výbuchy, požáry, rakety… a přesně proto nemůžeme v naší pomoci přestat. Často se nás lidé ptají, proč jezdíme na tu Ukrajinu, když je tam válka? Vzpomínáme na Serhijeho slova vděku, když říkal, jak je vděčný, že v této válce nejsou sami. Tak proto sem jezdíme. Aby v tom Ukrajinci a Ukrajinky nebyli sami.
AUTOŘI: JULIE LANGEROVÁ, JOSEF VYSKOČIL, Team 4 Ukraine
Líbí se vám naše činnost a chcete také podpořit pomoc Ukrajině? Prosím pošlete nám příspěvek na transparentní účet 2801169198/2010 nebo navštivte náš dobročinný eshop. Případně můžete podpořit některý z našich projektů i na platformě Donio.
