Je nedělní dopoledne, 8.3.2026, a namísto poklidného probuzení do Mezinárodního dne žen, se republika probouzí po noci plné hrůzy, noci, kde se 14 míst republiky stalo cílem dronů a střel agresora. Takto by mohl začínat jeden ze scénářů agrese.
Poslední léta jsme svědky změny ve vedení vzdušných úderů a protivzdušná obrana stojí před mnohými výzvami. Během silných útoků roku 2024, čelila Ukrajina přibližně stovce dronů a desítce střel v průběhu jedné noci.
Dnes? Konkrétně v noci ze 6. na 7. března 2026 to ale bylo 480 dronů, 18 střel s plochou dráhou letu a 12 balistických střel. Tento útok nebyl bohužel ani jedním z těch nesilnějších v letošním roce.
Irán použil proti Izraeli a ostatním zemím na Blízkém východě během prvního dne bojů 350 balistických střel a 294 dronů, druhý den to bylo dalších 175 balistických střel a 541 dronů.
Než se podíváme na schopnosti Armády České republiky, musíme si vysvětlit zjednodušeně pár pojmů, které je nutné pochopit a brát na zřetel. Všechny data, která jsou v tomto článku popsána, jsou veřejně dostupná, známá a lze si je rychle ověřit.
Prvním bodem pochopení je to, mluvíme-li o možnostech Armády ČR v oblasti protivzdušné obrany (PVO), vždy půjde o tzv. koncept „A2/AD“ – v angličtině jde o anti access / area denial. Zkratka A2 znamená zabránit nepříteli dostat se do určité oblasti, a zkratka AD znamená to, že pokud se nepřítel už do dané oblasti dostane, je nutné se snažit o omezení nebo znemožnění jeho operace. Tento úkol nebude pouze na jednotkách letectva a PVO, ale budou do něj zapojené i další prvky AČR, zejména půjde o 53. pluk průzkumu a elektronického boje.
Dalším pojmem je hloubka obrany, respektive Integrated Air Defense System (IADS). IADS ve zjednodušení kombinuje schopnosti a dosahy jednotlivých systémů protivzdušné obrany, které máme k dispozici, ale také jejich umístění v prostoru tak, aby dokázaly pokrýt požadovanou oblast.
Na základě dat z útoků na Ukrajinu, na Blízkém východě a z dosahů prostředků využívaných agresory musíme počítat s tím, že ač budou prostředky startovat z jednoho směru (z východu), mohou se nad území republiky dostat z více náletových směrů.
Zahlcení obrany je jednoduchý pojem, který často nepřijde na mysl. Pokud je v dosahu systému (nebo více systémů) v daném časovém úseku více prostředků protivníka, než na které mohou systémy působit, tak nepřátelské prostředky obranu překonají.
Dalším důležitým faktorem je včasné rozvinutí prostředků a provedení letištního manévru. V tomto textu předpokládáme, že dojde na ono včasné rozvinutí prostředků, dále počítáme i s aktivací záložních pilotů, techniků a toho, že všechny naše manévrové prvky jsou „doma“.
Prvním článkem protivzdušné obrany, o kterém se často moc nemluví, je schopnost vědět, co je ve vzduchu a co se děje. V rámci armády má toto na starosti 26. pluk velení, řízení a průzkumu. Hlavními prostředky jsou dvojice 3D radiolokátorů RAT-31DL na stacionárních postaveních a osm moderních radiolokátorů ELM-2084 MMR (MADR), které jsou schopny detekovat i malé a nízkoletící cíle.
Dalším prvkem, který by byl zapojen v hojné míře, jsou prostředky 532. praporu elektronického boje. Mimo stacionárních instalací bude nasazena také rota pasivních sledovacích systémů s komplety Věra-S/M a Věra-NG, a opravdu špičkovými systémy DPET. Výhodou těchto prostředků je, že sledují prostor v naprosté tichosti, tudíž jejich zjištění a eliminace je oproti aktivním radiolokátorům velice obtížná.
Dalším zajímavým prvkem jsou rušiče. Jeden z nejnovějších, který patří ke světové špičce je STARKOM. Nejen že tento rušič může být použít jako průzkumný prostředek, protože detekuje cokoliv, co emituje elektromagnetické záření, ale umí také EM obranu a útok. Bohužel na to, co je EM útok a obrana, potřebujete „EBáka“ – někoho od elektronického boje.
A již se dostáváme k prostředkům, které zajímají většinu lidí. Prvním prvkem obrany, který může fungovat proti dronům a střelám s plochou dráhou letu je naše proudové letectvo, konkrétněji 211. taktická a 212. taktická letka.
211. taktická letka disponuje dvanácti letouny JAS-39C Gripen a dvěma letouny JAS-39D. Pro letouny JAS-39C má Armáda České republiky přibližně 24 střel AIM-120 AMRAAM a zhruba do 100 střel AIM-9 Sidewinder. Letouny JAS-39C lze “ověsit“ konfigurací dvou střel AIM-120 a čtyř střel AIM-9. Na letouny L-159 ALCA tak Armádě ČR zůstane necelých 40 střel.
Dále mohou letouny JAS-39C působit proti dronům a střelám s plochou drahou letu palubním kanonem. Jak nás ale učí situace nad Ukrajinou, je to u dronů dost nebezpečné. Zasahující letouny pohybují blízko minimální rychlosti a při výbuchu dronů se často stává, že jsou zasažené troskami. V Ukrajině evidujeme následkem toho ztrátu několika MIG-29, SU-27 a F-16.
212. taktická letka disponuje šestnácti letouny L-159A a třemi letouny L-159T2. Tyto stroje jsou vybaveny radarem Grifo-L. Mimo střel AIM-9, o kterých jsme psali výše, mohou letouny působit proti dronům kanony, které jsou umístěny v podvěsných kontejnerech ZPL20-Plamen. Těchto kontejnerů má Armáda ČR celkem deset. Letouny L-159 ALCA mohou nést buď jeden takový kanon nebo dvojici.
Dalším prvkem vzdušných sil jsou naše vrtulníky z 22. základny taktického letectva.
Jak ukazuje zasazení v Ukrajině, jsou vrtulníky řady MI-8/17/171 proti dronům celkem úspěšné při použití palubních střelců. Armáda ČR může nasadit stroje MI-171 nebo modernizované stroje MI-171 SOATU. Ty byly v počtu tří kusů od září 2025 do dnešních dnů nasazeny v Polsku, kde jejich úkolem byla obrana východní hranice NATO. Vrtulníků MI-171 má Armáda ČR celkem šestnáct, z toho sedm bylo modernizováno na verzi SOATU s rozšířeným přístrojovým vybavením. Působit proti cílům mohou pouze zbraněmi palubních střelců.
Vrtulníky systému H-1, konkrétně UH-1Y Venom a AH-1Z Viper, jsou schopny působit proti dronům. Jejich výhoda je skvělé senzorické vybavení a široké spektrum prostředků schopných působení proti cíli. Vrtulníky UH-1Y, které jsou aktuálně poprvé nasazeny v Polsku v rámci HELI UNIT 5, můžou proti dronům působit prostřednictvím zbraní palubních střelců. Armáda ČR jich má v současnosti ve výzbroji osm kusů.
AH-1Z Viper je vybaven 20 mm kanonem M197, který je efektivní při likvidaci dronů. V případě potřeby může použít i řízené střely AIM-9, kterých má ale Armáda ČR nedostatek. V současnosti má Armáda ČR k dispozici pouze čtyři kusy. Teoreticky by šlo provizorně vybavit palubními zbraněmi i poslední šestici vrtulníků MI-17, jejich nasazení ale bude omezeno dostupnými přístrojovými možnostmi.
Ve srovnání s Ukrajinou má Česká republika jednu zásadní nevýhodu: relativně malé a silně urbanizované území. To znamená, že všechny letecké prostředky budou mít omezený čas na zásah proti cílům mezi hranicemi a předpokládanými oblastmi, na které směřují. Hustá civilní aglomerace bude navíc omezovat prostory, kde budou palubní střelci schopni efektivně na drony působit.
Hlavním a také bohužel jediným útvarem protivzdušné obrany je 25. protiletadlový raketový pluk, který se skládá ze dvou oddílů: 251. a 252. protiletadlového raketového oddílu. 251. oddíl je vybaven protivzdušnými raketovými systémy 2K12 KUB.
251. protiletadlový raketový oddíl je vybaven systémy 2K12 KUB, které byly zaváděny do výzbroje mezi lety 1975 až 1980. S těmito systémy Armáda ČR operuje již více jak 45 let. Jedinou významnou modernizací prošly jejich radiolokátory SURN, které byly v roce 2007 nahrazeny verzí na SURN CZ. Ve výzbroji oddílu jsou čtyři baterie, přičemž každá může současně působit proti jednomu cíli. Ve chvíli zásahu může systém okamžitě působit proti dalšímu cíli, nebo pokud cíl nebyl zasažen, odpálit proti němu další střelu. Dosah systému je od 4,4 km do 23 km a výškový rozsah se pohybuje od 100 m až do 14 km. Už jen udržování těchto veteránů v provozu však vyžaduje od členů oddílu obrovské množství energie a úsilí.
252. protiletadlový raketový oddíl v současnosti disponuje šestnácti systémy RBS-70 a šestnácti systémy RBS-70NG. Tyto systémy jsou určeny k ničení cílů na krátkou vzdálenost, od 300 m do 8 km. Díky laserovému navedení je velmi obtížné je rušit. Nevýhodou však je, že operátor musí cíl sledovat až do zásahu. Po zásahu nebo ztrátě cíle dojde k přebití (5 sekund), po kterém může operátor zaměřit a zasáhnout další cíl. Mezi lety 2014 až 2023 bylo zakoupeno celkem 366 střel, přičemž některé z nich již byly použity v rámci výcviku.
Právě teď jsme ale na pokraji významných změn. Pomiňme nyní zavedení letounů F-35 u letectva v letech 2029 až 2035. V letech 2027 až 2029 by k nám do ČR mělo dorazit dalších šest vrtulníků AH-1Z a dva vrtulníky UH-1Y darované vládou USA za pomoc Ukrajině. Pro vrtulníky má Armáda ČR objednané i systémy AWPKS, což je kit pro přeměnu neřízených raket Hydra-70 na laserem naváděné střely. Tento kit umožňuje zaměřit cíl pomocí laserového paprsku, kterým je ozařován. Díky tomu bude Armáda ČR mít k dispozici několik set ‚levných‘ střel, které mohou být využity jak proti dronům, tak proti pozemním cílům.
53. pluk průzkumu a elektronického boje (EB) si polepší o trojici systémů PLESS (Passive Long-range ESM Surveillance System). Tento daleko-dosahový systém, který patří mezi OTH (Over the Horizon) technologie, umožňuje detekci cílů na vzdálenost až 700 km.
Velice očekávanou změnou je zavedení všech čtyř baterií systému Spyder do výzbroje AČR, ke kterému by mělo dojít již letos. Systém Spyder nahradí dosluhující systémy 2K12 KUB a nejen je nahradí, ale také výrazně zvýší operační možnosti. Dosah střel, které byly pro tento systém objednány, se pohybuje od 15 km (Derby) až po přibližně 80 km u verze I-Derby ER. Systém je navíc schopen současně působit proti více cílům. Minimální počet cílů jsou čtyři, což závisí na typech a kombinacích odpalovacích vozidel. Nevýhodou tohoto systému jsou početní omezení a cena raket.
Co víme? Dle různých zdrojů bylo objednáno 72 střel I-Derby a 24 střel Python 5 ve verzi MR (s urychlovacími bloky), 12 střel I-Derby a 4 střely Python ve verzi SR. V roce 2023 Ministerstvo obrany objednalo další střely na základě rámcové smlouvy v hodnotě 10 miliard korun, přičemž z této smlouvy bylo již závazně objednáno 48 střel I-Derby ER.
Dalším prvkem modernizace je pořízení 24 samohybných kompletů VSHORAD, které byly objednány v červenci 2025. Ty představují modernizovanou verzi RBS-70NG na podvozku vozidel MARS. V rámci smlouvy je také zahrnut nákup dalších osmi kompletů RBS-70NG a 80 střel pro tento systém. Očekává se, že materiál dorazí mezi lety 2028 až 2030. Hodnota této akvizice činí 4,2 miliardy kč.
Jak je patrné, Armáda ČR navyšuje kapacity v oblasti protivzdušné obrany. Pořízení těchto prvků s sebou nese extrémně vysoké náklady a dodací lhůty byly dlouhé i před začátkem plnohodnotné invaze v Ukrajinu. Od té doby se dále prodloužily. Minulá vláda se cestou Ministerstva obrany snažila získat v listopadu 2022 nabídku na americký systém MIM-104 Patriot, bohužel ani v roce 2023 nebyla nabídka obdržena, což znemožnilo zahájit akviziční proces.
Jsou cesty, jak zlepšit naší situaci? To víte, že jsou. Problém je, že protivzdušná obrana je velice komplexní. Neexistuje jeden systém či jedna technologie, která by to vyřešila.
Naší armádě chybí PVO/PRO (protivzdušná/protiraketová obrana, pozn. red.) systém dlouhého dosahu schopný ničit balistické střely. Jeho cena, stejně jako cena raket, je však obrovská. Německo pořídilo Izraelské systémy Arrow, přičemž hodnota první části akvizice se pohybovala mezi 3,8 až 4 miliardami EUR.
Dalším prvkem jsou systémy C-RAM/UAV, nicméně je třeba pochopit, že ty, které byly zahrnuty v původních KVAČRech (Koncepce výstavby AČR), byly spíše určeny k obraně základen a měly krátký dosah. Odsunutí jejich nasazení na rok 2030 je sice škoda, ale neznamená to, že bychom přišli o klíčový prvek v oblasti PVO.
Česká republika může díky svým výrobním kapacitám „rychle“ pořídit celkem levné řešení mobilních prostředků PVO s kulometnou nebo kanonovou výzbrojí. Ať už se jedná o systémy Viktor od Excalibur Army, nebo dražší Korkut. Nutno však podotknout, že tyto systémy mají omezený dosah co do výšky a rychlosti cíle. Ještě v loňském roce se Rusko snažilo zvýšit výšku letu dronů Shahed nad dostřel kulometných a kanonových prostředků, což vedlo k nebývalému rozmachu dronových interceptorů.
Naštěstí máme v České republice organizace, které se zaměřují na práci s drony a získávají cenné zkušenosti, jako jsou například organizace Dárek pro Putina nebo Drony Nemesis). Bohužel, to, že někdo projde školením a výcvikem neznamená, že systém bude schopen druhý den zastavit hrozbu. Implementace a odladění systému trvá nějaký čas, stejně jako výcvik operátorů, kteří musí získat nezbytné zkušeností. Klíčová je také integrace do jednotného systému velení a řízení. Nejhorší situací je, když se někdo snaží zachránit svět, ale přitom neúmyslně poškodí nebo sestřelí vlastní stroj.
Dalším možným prvkem je militarizace sportovních letadel pro lov dronů, jako probíhá v Ukrajině. Nicméně vzhledem k naší husté aglomeraci by to v České republice znamenalo vysoké nároky na velení a řízení a jejich vzájemnou dekonflikci.
Důležitým prvkem rozvoje protivzdušné obrany je stabilní a dostatečný rozpočet kapitoly ministerstva obrany. Ačkoliv je protivzdušná obrana důležitá, nesmí brzdit modernizaci a rozvoj ostatních složek ozbrojených sil, které nacházejí v podobném stavu jako naše PVO. Tento problém odráží dlouhodobý vnitřní dluh z minulých let a naši neochotu investovat do vlastní obrany. Poslední kroky současné vlády však hovoří o naprostém opaku. Rozpočet Ministerstva obrany je snižován, a navzdory ujišťování ministra obrany, že bude líp, přicházejí od premiéra zprávy, že to tak nebude.
Jak ale říká většina těch, co v uniformě znám: „V případě potřeby budeme bojovat příští úterý, s tím, co máme.“
JIŘÍ JIROUŠEK, 23. 3. 2026, ANALÝZA
Líbí se vám naše činnost a chcete také podpořit pomoc Ukrajině? Prosím pošlete nám příspěvek na transparentní účet 2801169198/2010 nebo navštivte náš dobročinný eshop. Případně můžete podpořit některý z našich projektů i na platformě Donio.
